V každém člověku je kousek samoty, kterou nemůže vyplnit žádná lidská blízkost. - archív citátů

Navigace: Tematické texty O Osobnosti, svatíPavel sv. Kdo byl apoštol Pavel? / Benedikt XVI./

Kdo byl apoštol Pavel? / Benedikt XVI./

Výběr z homilie Benedikta XVI. při zahájení roku sv. Pavla v basilice sv. Pavla za hradbami v Římě.

Sešli jsme se u hrobu svatého Pavla, který se narodil před dvěma tisíci lety v Kilikijském Tarsu, v dnešním Turecku. Kdo to byl Pavel?

V Jeruzalémském chrámu před rozvášněným davem, který prahnul po jeho smrti, se sám představuje těmito slovy: "Jsem Žid. Narodil jsem se v Tarsu v Kilíkii, ale vyrostl jsem tady v tom městě, a přesně jsem byl vychován, jak to žádá otcovský zákon, ve škole Gamaliela. Moje horlivost pro Boha byla veliká." (Sk 22,3). Na konci své životní pouti o sobě řekne: "Byl jsem ustanoven. za učitele víry a pravdy mezi pohany" (1 Tim 2,7; srov. 2 Tim 1,11). Učitel národů, apoštol a hlasatel Ježíše Krista, tak charakterizoval sám sebe v jedné retrospektivě svého vlastního života. Tento pohled však nesměřuje jenom k minulosti. Termín "Učitel národů" - se otevírá do budoucnosti, ke všem národům a všem generacím. Pro nás Pavel není postavou minulosti, na níž s úctou vzpomínáme. Je i naším učitelem. Je apoštolem a hlasatelem Ježíše Krista i pro nás.

Sešli jsme se nikoli proto, abychom přemýšleli o minulých dějinách, které jsou neodvolatelně překonány. Pavel k nám chce mluvit i dnes. Proto jsem chtěl vyhlásit tento zvláštní "Rok sv. Pavla", abychom mu naslouchali a převzali od něho jakožto našeho učitele "víru a pravdu", v níž koření důvody jednoty Kristových učedníků. S tímto úmyslem jsem k tomuto dvoutisíciletí Apoštolova narození zažehnul zvláštní "Pavlův oheň", který bude po celý rok hořet na zvláštním místě v atriu této baziliky. Slavnostní ráz této příležitosti jsem chtěl podtrhnout také otevřením tzv. "Pavlovské brány", kterou jsem vešel do baziliky za doprovodu Konstantinopolského patriarchy, kardinála archipresbytera a dalších náboženských představitelů. Důvodem radosti je pro mne fakt, že zahájení Roku sv. Pavla nabývá zvláštního ekumenického rázu díky přítomnosti četných delegátů a představitelů ostatních církví a církevních společenství, které co nejsrdečněji vítám. V první řadě zdravím Jeho Svatost patriarchu Bartoloměje I. a členy delegace, která jej doprovází, jakož i zástup laiků, kteří z různých částí světa přišli do Říma, aby s Ním a s námi všemi prožili tyto momenty modlitby a reflexe. Zdravím bratrské delegáty církví z Jeruzaléma, Antiochie, Kypru a Řecka, které pojí zvláštní pouto s apoštolem Pavlem a které reprezentují zeměpisný rámec Apoštolova života před jeho příchodem do Říma. Srdečně zdravím bratry různých církví a církevních společenství Východu a Západu, spolu se všemi, kteří jste se přišli účastnit tohoto slavnostního zahájení "Roku", věnovaného Apoštolovi národů.

Shromáždili jsme zde proto, abychom si kladli otázky, týkající se velkého Apoštola národů. Ptáme se nejenom: Kdo byl Pavel? Ptáme se především: Kdo je Pavel? Co mně říká? Nyní na počátku Roku sv. Pavla, který otevíráme, bych rád z bohatého svědectví Nového zákona vybral tři texty, v nichž se ukazuje jeho vnitřní fyziognomie, specifický ráz jeho povahy. V listě Galaťanům nám zanechal velmi osobní vyznání víry, ve kterém otevírá své srdce čtenářům všech dob a vyjevuje nejvnitřnější pohnutku svého života. "Žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval" (Gal 2,20). Všechno co Pavel dělá, vychází z tohoto jádra. Jeho víra je zkušenost bytosti milované zcela osobně Ježíšem Kristem; je to vědomí toho, že Kristus se postavil smrti ne kvůli někomu anonymnímu, ale z lásky k němu - Pavlovi - a že jej jako Vzkříšený miluje dosud, že se tedy Kristus obětoval za něj. Jeho víra je existence zasažená láskou Ježíše Krista, láskou, která jím až do hloubi otřásla a proměnila jej. Jeho víra není nějaká teorie, mínění o Bohu a světě. Jeho víra je dopad Boží lásky na jeho srdce. A tato víra sama je tak láskou k Ježíši Kristu.

***

Se svolením převzato z: webu české sekce Vatikánského rozhlasu


Čtení z dnešního dne: Neděle . .

1 Král 19,9a.11-13a; Žalm 85 ; Řím 9,1-5
Mt 14,22-33

Pán Ježíš se na začátku čtrnácté kapitoly dozvěděl o mučednické smrti svého předchůdce Jana Křtitele. Jak říká verš Mt 14,13, potřeboval být sám a tuto skutečnost přijmout. Byl to dotek blížících se událostí jeho vlastního života. Je sám, modlí se. Možná právě nyní si uvědomil, jak nezralá je zatím víra učedníků. Co budou dělat, až zůstanou sami? Pán podrobuje jejich víru zkoušce. A Petr Ježíšovu výzvu obrátil ve skutečné cvičení víry. Jako jediný našel odvahu jít po vodě. Ano, zapochyboval a doslova se vykoupal. Pro mnohé je tento příběh úsměvný, ovšem není mnohem více příkladem statečné víry? Možná je lépe kráčet ve víře s chvěním než pouze všechny a všechno okolo sebe zesměšňovat.

Zdroj: Nedělní liturgie

Abbé Pierre - výročí narození (* 5. 8.1912 + 22. 1.2007)

(4. 8. 2020) Francie je ke křesťanství poměrně vlažná. Přesto byl její nejpopulárnější osobností po mnoho desetiletí františkánský…

Proměnění Páně (6.8.)

(4. 8. 2020) Událost Proměnění Páně obrací náš pohled k Božímu světlu, abychom se tak vymanili z temnot života…

Jan Maria Vianney (svátek 4.8.)

(2. 8. 2020) “Má-li člověk Ducha svatého, jak sladké jsou všechna námahy tohoto světa“, říká svatý Jan Maria Vianney (který netrpěl…

Sv. Ignác z Loyoly (svátek 31.7.)

(30. 7. 2020) Zakladatel Jezuitů. Ignác chtěl být původně rytířem a vstoupit do služeb kastilského krále Karla V. Nakonec vstoupil do…

Václav Dvořák († 30. 7. 2008)

(29. 7. 2020) Mons. Václav Dvořák (1921 - 2008) byl jedním z kněží, jejichž víra byla tvrdě zkoušena nejdříve v totálním nasazení v…

sv. Marta (29.7.)

(28. 7. 2020) Člověk se mnohdy nechá strhnout naléhavými potřebami a opomene to, co je opravdu důležité. Toto nebezpečí číhá na každém…

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2020) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. (odkaz…

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2020) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby…

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2020) z kláštera Compiègne u Paříže