Pokora je jediná vlastnost, kterou Ježíš výslovně vyzval napodobovat.  - archív citátů

Navigace: Tematické texty H HříchDelší texty Kněz nemá v lidech vzbuzovat pocit viny (B. Schellenberger)

Kněz nemá v lidech vzbuzovat pocit viny (B. Schellenberger)

Kněz nemá v lidech vzbuzovat pocit viny, ale jasné vědomí hříchu. Pocit viny pramení z toho, že si uvědomím, že někdo, na kom mi záleží, mě považuje za špatného. Je to tedy něco, co přichází zvenku.

„Citlivost pro hřích není jen pocit viny vůči nějaké autoritě, třeba rodičů, církve nebo i Boha. Skutečný hřích nespočívá v tom, že poruším zákon, který přichází odněkud mimo mne, nikoli: skutečný hřích spočívá v tom, že poruším nejvnitřnější životní zákony své vlastní podstaty. Tyto životní zákony, říká naše křesťanská teologie, jsou zároveň skutečné, vlastní a nejhlubší zákony Boží, neboť Bůh mě stvořil podle svého obrazu a podoby. Citlivost pro hřích je citlivost pro to, že neodpovídám své vlastní nejhlubší skutečnosti, záměru Božímu se mnou, neboť Bůh mě vymyslel jako „velmi dobrého“ (sr. Gen 1,31), a že proto žiji ve stavu nepoctivosti, zdání, iluze a lži, ba dokonce že vůbec skutečně nežiji.“ (36-37)

„Mít citlivost pro hřích znamená, že mi došlo, jak jsem nejen morálně (to by bylo příliš povrchní, a většinou se omezujeme na tuto povrchnost), nýbrž duchovně nemocný nebo dokonce mrtvý.“ (37)

Duchovní smrt znamená, že jsem vnitřní falší oddělen od poctivosti života, sobectvím od lásky, iluzí od skutečnosti, životní lží od pravdy, a to nejen pro sebe, ale i pro druhé. Citlivost pro hřích ukazuje můj stav, tedy to, co jsem, nikoli jen to, co jsem nyní udělal špatně. A také, že nežiji plně, správně, že se zraňuji a ničím.

K poznání hříchu dochází především v životních krizích: Je to zkušenost selhání, slabosti v lásce a věrnosti, zmarnění nejlepších možností. A právě v takové situaci, kdy se člověku otevřou oči a on si připadá nahý a bídný jako Adam a Eva po pádu a je tím otřesen, zaznívá radostná zvěst, že Bůh i tak člověka miluje a přijímá a že nic není ztraceno. Mnoho lidí k této zkušenosti nikdy nedojde a jen vyznávají jednotlivosti, aby došli rozhřešení!

Bernardin Schellenberger: Wider den geistlichen Notstand Erfahrungen mit der Seelsorge, Freiburg Herder, 1991, s. 34-4O)


Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 6,1-7; Žalm Žl 33,1-2.4-5.18-19; 1 Petr 2,4-9
Jan 14,1-12

Cesta je mnohdy únavná, nejistá, někdy i nudná. Spočinutí v jistotě a klidu některé lidi přitahuje, jiné zas odpuzuje. Ježíš o této věci nefilosofuje, ale sám jde po této zemi cestou, která vede k Bohu, jeho Otci. A neříká jen, že zná správnou cestu, ale že je sám cestou. Pro člověka je to tedy výzva, aby se s ním ztotožnil v jeho důvěře k Otci, v jeho odvaze spolehnout se víc na Otce v nebi než na sebe sama a na lidi na zemi. Je to velké pozvání k neokázalé statečnosti a zároveň jedinečná šance, jak nepromarnit vlastní život a jak se nestat zajatcem neskutečných životních snů a nepravých vůdců.

Zdroj: Nedělní liturgie

Nanebevstoupení Páně

(10. 5. 2026) Slavnost Nanebevstoupení Páně se slaví ve čtvrtek - 40. den po Velikonocích. Následující den začíná "novéna" -…

Den matek

(9. 5. 2026) Svátek matek (den matek) se slaví druhou květnovou neděli.

Přímluvy - 5. neděle velikonoční, cyklus A / 3. 5. 2026

(30. 4. 2026) Bůh nás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Proto mu svěřme své prosby:

Květen - měsíc Panny Marie

(30. 4. 2026) Měsíc květen bývá oblíben z různých hledisek.

Panna Maria není bohyně (Vojtěch Kodet)

(30. 4. 2026) Jak by ne/měla vypadat zdravá mariánská úcta?

1.5. Sv. Josefa, Dělníka - Svátek práce

(29. 4. 2026) Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zároveň i služba bližnímu, společnosti, a tím i Kristu.