Křesťanství (Walter Kasper)

Křesťanská zvěst je realistická, protože bere vážně skutečnost každé jednotlivé osoby a její nezadatelné odpovědnosti za celek a v celku. Tuto odpovědnost chápe jako odpovědnost před Bohem. Jen on zná srdce člověka. Nejde mu o to, aby odsuzoval, ale aby odpouštěl. O vině a hříchu lze křesťansky dobře mluvit pouze na pozadí zvěsti o slitování, milosti a odpuštění. Toto učení je možno uvést pouze na tomto pozadí, teprve na něm je lze pochopit. Neboť naše zloba a neláska se nám plně ukazuje teprve při pohledu na Boží lásku a Boží dobrotu. Avšak také naopak platí, že zvěst o spáse a vykoupení je realistická a vážná pouze při pohledu na zlo a hřích. Tuto zvěst nelze rozdělovat. Když už nemáme odvahu mluvit o hříchu a vině a když už nehlásáme zvěst o obrácení, pak se zvěst o vykoupení stává zbožným, ale prázdným povídáním a chlácholením. ...

Křesťanství bere zlo vážně a tím ho zároveň relativizuje. Nepodrobuje se mu defétisticky, nýbrž staví proti němu naději ve vždy větší skutečnost Boha a jeho vykoupení. Světlo, kterým vykoupení ozařuje svět, je to jediné, co může zabránit zoufalství a co v posledku dává za pravdu nezničitelné naději člověka, je jí právo, povzbuzuje ji a naplňuje.

(Walter Kasper: O víře, Brno, Cesta, 199O, 45)

…
Církev jakožto Boží lid, shromážděný bratrsky a sestersky ze všech národů, ras a pohlaví, je tedy Boží protiakcí proti chaosu způsobenému hříchem. Církev vstupuje v život stále zjevněji v té míře, jak postupují Boží dějiny s lidmi. Je počátkem, znamením a nástrojem míru a smíření, které přislíbil Bůh a po nichž všichni touží. V církvi se rozdělené a znepřátelené lidstvo znovu spojuje v základních přesvědčeních a orientacích života; v ní se cizinci stávají přáteli. (53) ...

Jednotlivý člověk není ve své osobní víře sám; víru přijímáme od těch, kteří uvěřili před námi, a jsme ve víře neseni vírou celého společenství věřících. Vždycky věříme v církvi a s církví. (54)

Věřit v církvi a s církví, to není důvod pro fixní ideologické stanovisko a pro církevní triumfalismus; věřit v církvi a s církví naopak znamená jít v církvi a s církví cestou trvalého obrácení a stále nového naslouchání Božímu slovu. (57) ...Církev může být novým způsobem věrohodná právě jako církev putující, která je sama kající. (57-58)

(Walter Kasper: O víře, Brno, Cesta, 199O, 53-58)