Bohu se nejvíce podobáme, když prokazujeme dobro těm, kteří nám to nemohou oplatit... - archív citátů

Navigace: Tematické texty O Osobnosti, svatíMikuláš - soubor textů Mikuláš - jak celý zvyk vznikl

Mikuláš - jak celý zvyk vznikl

Jak celý zvyk vznikl


Z textů o svatém Mikuláši vysvítá, že byl odmalička velmi štědrý, zatímco jeho otec byl skrblický boháč. Mikuláš občas neváhal ukrást něco z otcova majetku a rozdat to chudým. Nepřál si, aby ti, které obdaroval, věděli, kdo je.

Nebylo výjimkou, že se např. při nesplacení dluhu bralo do zástavy dítě, aby bylo prodáno na otročím trhu. Mikuláš často buď položil váček (dnešní punčocha) s výkupným za okno, zabušil a zmizel, anebo položil dar do střevíců - to je přítomno i v dnešní podobě svátku. Pokud bylo "zastavené" dítě vězněno, vlezl na střechu a v kterém komíně uslyšel pláč, tam vhodil měšec; z toho vznikla pověst, že Mikulášovi pomocníci poslouchají komínem, co se děje.
Mikuláš se už jako biskup stal zřizovatelem škol a sirotčinců. Zároveň je navštěvoval; ve středověké škole se totiž konal o sobotách tzv. examen. Před představeného školy předstoupili žáci a byly přečteny jejich pochvaly a přečiny. Pak byli zkoušeni, zda znají látku, a podle výsledku byli pochváleni, nebo potrestáni metlou, kterou vládli ředitelovi pomocníci (ti se postupem doby proměnili v čerty).

KOUSEK SKUTEČNÉHO ŽIVOTA
Při návštěvě Mikuláše musíme dbát na výchovné možnosti i řadu psychologických nebezpečí. Hlavně se ptát, co mají malé děti vědět a v co mají věřit. Mělo svou poezii a také velkou sílu, když jsme jako děti věřili, že přichází skutečný Mikuláš, že ho provází skutečný čert a skutečný anděl. Poezie byla zaplacena tak či onak ošklivým okamžikem odhalení. Ta chvíle patřila k procitnutí z raného dětství do šedé reality. Jako dospělý, který se dívá zpět na dětství, přiznávám, že bych o onen omamný sen dětství nechtěl být ochuzen. Dokonce si dnes uvědomuji, že jsem nebyl uváděn do lži. Spíše se dospělí podvolili síle dětské představy tak, že hráli divadlo. My děti jsme nehrály, ale plně prožívaly kousek skutečného života.

MIKULÁŠ A VÍRA
Uvědomuji si dnes ovšem i to, že toto ne plně pravdivé přiblížení oblastí, které nejsou běžnou a samozřejmou součástí viditelného světa, mohlo posunout neblahé výhybky našeho náboženského života a růstu pravé víry. Jistě mohlo odhalení hry způsobit, že přestaneme věřit vůbec a osočíme církev z divadla a z toho, že nás chce ponechat v postavení přihlouplých dětiček. Dnes už také vstupuje do hry okolnost, že žijeme ve společnosti převážně nevěřících a výsměch za víru v Mikuláše přichází rychle na každém místě, kde své děti nechráníme. Je proto dobré přiznat plnou pravdu velmi brzy a říci, že vše se děje k připamatování člověka tak štědrého a tak spravedlivého k dětem, že se na něho vzpomíná již po osmnáct století. Znamená to obětovat sen a pokusit se zachovat sílu autority, a tím snad i trochu poezie mikulášské návštěvy.

MIKULÁŠE NA VÁS, RODIČE!
Neměli bychom ovšem zůstat jen u dětí. Vůči sv. Mikuláši jsme dětmi všichni a je škoda nevyužít mikulášské autority k tomu, že upozorníme také rodiče a prarodiče na jejich poklesky a pokusíme se pojmenovat nějaký mírně pokřivený vztah, a tím pomoci k jeho smírnému narovnání. K tomu je však zapotřebí, abychom dobře a dlouhodobě znali prostředí, kde jako Mikuláš vystupujeme, a žili s ním v otevřeném, pevném přátelství.

Z knihy Adventní čas (Poustevník, 2002)
Se svolením převzato z: Katolického týdeníku  Číslo 49/2002 s datem 8.12.2002
 


Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sof 2,3;3,12-13; Žalm Žl 146,6c-7.8-9a.9b-10; 1 Kor 1,26-31
Mt 5,1-12a

Spojit se s mocnými a významnými, a tak se stát také mocnějším a významnějším – to je prastaré pokušení. Ale je i jiné pokušení: pohrdnout všemi, kdo jsou mocnější, úspěšnější nebo důležitější než my anebo já sám, a tak si pozvednout sebevědomí. Ani jedno pro nás není. Protože křesťan může a má být tím, kdo se s důvěrou připojil k tomu, kdo je největší a nejmoudřejší, i když jím mnozí pohrdají, tedy k Bohu. A právě Bůh je tak veliký a mocný, že si může dovolit i blízké přátelství s pohrdanými a ve světě nic neznamenajícími lidmi. Čím větší je naše vědomí o velikosti a moci Boží a čím větší je naše důvěra v něho, tím jsme svobodnější vůči mocným, úspěšným, bohatým a významným lidem tohoto světa. A tím lépe můžeme milovat ty malé a bezvýznamné, ať už se k nim počítáme nebo ne.

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatoblažejské požehnání (3.2.)

(1. 2. 2026) Na svátek sv. Blažeje (3. února) je možné udílet tzv. svatoblažejské požehnání...

Přímluvy 4. neděle v mezidobí, cyklus A / 1. 2. 2026

(30. 1. 2026) Povzbuzeni důvěrou, že Bůh zjednává právo utlačeným a dává chléb hladovým,[1] předložme mu naše modlitby:

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)
(30. 1. 2026) Svátek Uvedení Páně do chrámu (2.2.) se lidově nazývá Hromnice. Tento den se slaví i Světový den zasvěcených osob.

Byl odsouzen k smrti zastřelením, byl deportován na Sibiř: Fjodor Michajlovič Dostojevskij (+ 28.1. 1881)

(27. 1. 2026) Říká-li se, že člověk v životě neumírá jen jednou, pak to obzvlášť platí pro život ruského spisovatele Dostojevského,…

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2026) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí
(24. 1. 2026) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

Obrácení svatého Pavla (svátek 25.1.)

(24. 1. 2026) Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem…