Mladí si přejí kvalitní přípravu na manželství (P. Jan Balík)

Kdo sleduje mladé lidi, jistě si povšimnul, že čím dál častěji volají po kvalitní přípravě na manželství. Tak se například v loňském roce vyslovili delegáti na 2. celostátním fóru mládeže, tak hovořilo několik mladých lidí ve svých příspěvcích na prvním zasedání plenárního sněmu katolické církve v ČR.

Není divu, v době, kdy mladým lidem scházejí pozitivní rodinné vzory, mají i ti nejpoctivější strach, že se jejich manželství nezdaří. Tak se dnes, kdy je rodina ohrožena, objevuje vědomá touha postavit rodinu na solidních základech. Pro někoho bude jistě překvapivé, že přání vybudovat kvalitní manželství a rodinu se šíří nejen mezi věřícími, ale i nevěřícími mladými lidmi. Ti, co se s mládeží více setkávají, to mohou potvrdit.

O potřebě kvalitní přípravy mladých lidí na jejich společný život v manželství snad nikdo nepochybuje. Ne vždy se jí ale mladým lidem dostane. A přitom jsou to právě oni, kdo pociťují nutnost intenzivní přípravy na rodinný život. O tom svědčí například velký zájem o školy partnerství, které pořádají různá diecézní centra pro mládež nebo na setkáních mládeže plně obsazené přednášky související s rodinným životem.

Jednou, bezesporu důležitou složkou přípravy na manželské poslání je oblast sexuality a přijímání dětí a s tím související znalosti a dovednosti. Můžeme s radostí konstatovat, že za těch několik let svobody bylo vykonáno mnoho a že se příprava na manželství, především díky zapojení laků, neustále zkvalitňuje. V církvi je prostor pro spolupráci center pro rodinu, různých prorodinných organizací a pastorace mládeže.

S touhou mladých lidí se setkáváme, i když přetrvává médii a některými teologickými školami rozšiřované podezřívání, že církev ve svém hlásání sexuální morálky je mimo dobu, že zbytečně lpí na zastaralých pozicích, a mnozí jdou až tak daleko, že tvrdí, že manželská věrnost je zbytečná a že metody přirozeného plánování rodičovství jsou pro manželské páry neuskutečnitelné.

Kupodivu je možné pozorovat, že ruku v ruce se zvyšujícím se zájmem mladých lidí o poctivý přístup k manželství roste i zájem o styl života podle metody PPR. Možná k tomu nevedou vždy hned náboženské důvody, ale například stále více se prosazující ekologické smýšlení.

Mluvíme-li o člověku a jeho stylu života, pak bude dobré připomenout jednu důležitou pravdu víry. Křesťanská antropologie hovoří o člověku stvořeném. Jako stvořený člověk v sobě ukrývá plán se stvořením. Je to vnitřní pravda života. Chceme-li být dobrými rádci mladých lidí, je třeba naučit se předkládat jim celou pravdu o člověku, tu, která vychází z přirozenosti člověka a kterou snadněji poznáváme ve světle víry. Církev proto nemůže hovořit jen o modlitbě, o dobročinnosti, o pokoře, ale také o předmanželské sexuální zdrženlivosti, o sexualitě v manželství, o otevřenosti dětem, o nerozlučitelnosti manželství apod. Když jsme při hlásání plnosti pravdy o člověku pozorní, zjistíme, že člověk má v sobě vnitřní souznění s tímto Božím plánem. Jak jsou mladí lidé vděční, když najdou ty, kdo je učí tomuto životnímu stylu.

Je-li tedy dospělý člověk postaven do role pomocníka a rádce mladého člověka, ať dává dobrý pozor, aby mladé lidi svým skepticismem zbytečně neodrazoval. Jak snadno je můžeme deformovat, když nemáme dostatek odvahy a taktu vysvětlovat jim náročnou vnitřní pravdu o člověku.

Přínosem přímo koperníkovského dosahu v oblasti lidské lásky je 140 katechezí Jana Pavla II., které měl v letech 1979 až 1984 při generálních audiencích. Významný životopisec Jana Pavla II. George Weigel v knize Svědek naděje o tomto učení hovoří jako o teologicky časované bombě. Můžeme se těšit, že péčí P. Koláčka se budeme moci seznámit s tímto významným dílem i v českém překladu. Papežovo pojetí lidské lásky, vycházející z nového pochopení Božího zjevení, radikálně překračuje nejrůznější sexuální bludy v církvi i mimo ni, včetně názorů na zastaralost církevního učení o sexualitě.

Mluvíme-li o tom, že se příprava na manželství zkvalitňuje, znamená to také, že se snoubenci seznamují s učením církve i ohledně plánování rodičovství. Zde stojíme před konkrétní praktickou výzvou. Vždyť nejde jen o teoretickou znalost problému, ale je třeba i praktické metodické uvedení do života podle teoretických morálních zásad. Mladí lidé a často i manželské páry ne vždy chápou, že seznámení se s přirozeným plánováním rodičovství je dlouhodobější záležitostí. Povrchní anebo jen morální znalost učení církve přivádí nejeden pár mladých věřících ke krizím. Často jde ovšem spíše o nedorozumění a o zbytečnou neznalost cest, jak stylu života podle nauky církve dosáhnout. A tak averze vůči učení církve mnohdy vyplývá ze znalosti nauky, ale z neznalosti cest vedoucích k jejímu uskutečnění.

Je to úkol církve, aby jako dobrá matka pravdě o člověku nejen učila, ale aby mladé lidi také doprovázela a ukazovala jim, jakými prostředky této pravdy dosáhnout. Je na celé církvi, aby se v ní rozvíjela odvaha k opravdovému následování Krista a aby mladým lidem nabízela pomoc, jak po této mnohdy náročné cestě jít. I když se jedná o náročnou oblast lidského života, která vyžaduje sebezápor a vládu ducha nad tělem, je pravdou, že takovéto lidské chování je uskutečnitelné. Při přípravě na manželství nejde tedy jen o teoretické znalosti, ale o praktické uvedení, o předložení cest vedoucích k cíli. I proto je důležité, aby do přípravy na manželství byly zapojeny vyškolené manželské páry.

Je povzbudivé, že takovéto manželské páry existují. A je na snoubencích, aby je vyhledávali, a na kněžích, aby jejich službu s vděčností přijímali, využívali a podporovali.