Modlitba a její cíl (Anselm Grün)

Cílem modlitby není sebepoznání, ale sám Bůh, jehož chce člověk potkat, poznat a v jehož přítomnosti chce stále žít. Sebepoznání je jen podmínkou dobré modlitby. Ale k této podmínce se nepropracujeme nějakou psychologickou přípravou, ale prostřednictvím samotné modlitby. Tím, že se mnich pokouší dobře se modlit, setkává se sám se sebou, lépe sám sebe poznává a je tak stále více schopen intenzivnější a čistší modlitby. Tím, že se modlí, učí se modlitbě. Nehledá nejdříve pomoc u psychologických metod, aby své náboženské konání podřídil měřítkům psychologie. Mniši mnohem více spoléhají na očistnou a uzdravující sílu modlitby. Upřímná modlitba, v níž člověk nechce hlavně zažívat sám sebe, ale chce se setkat s Bohem, odkrývá nekompromisně všechny chybné postoje. Splňuje funkci psychoanalytických metod, aniž bychom opustili náboženskou rovinu.

Nemůžeme dnes psychologii přehlížet. Nemá také smysl s ní polemizovat. Neboť vykonala bezpochyby hodně a získala mnoho poznatků o člověku, vyvinula mnoho metod, které člověku pomáhají a mohou ho léčit. Ale na pozadí péče o duši člověka poznamenané psychologii by se dnes mělo dospět k tomu, abychom znovu začali důvěřovat v náboženskou cestu. Mniši a mnozí, kteří se po staletí řídili jejich radami, shromáždili o člověku mnoho zkušeností, zkušeností a poznatků, které se vůbec nemusejí bát konfrontace s psychologií. Bylo by pro nás dnes dobré, využít tyto poznatky, při modlitbě se do nich hluboko ponořit a sami na sobě tak zakusit jejich uzdravující působení.

Tím, že se modlili a stále znovu se modlili, poznávali mniši, kým vlastně jsou, které chybné postoje, sklony a nálady je vnitřně zraňují a vzdalují od Boha. V modlitbě současně cítili, že jsou vlastně obrazem Božím, a že je velmi důležité, aby tento obraz v sobě udrželi nezkalený a nezfalšovaný Stále znovu však prožívali, že nejsou schopni Boží obraz v sobě obnovit vlastními silami, ale že jen Bůh je může uzdravit. Teprve při setkání s Bohem, v rozhovoru s ním a v prožívání jeho přítomnosti, která nás obklopí, můžeme zažít Boží působení, které nás uzdravuje. Propasti v našem nitru se díky modlitbě stanou obyvatelnými. To temné a démonické ztratí svou hrozivost, slabé a umdlévající se uzdraví, rozmarné nálady a emoce ustoupí pokojnému klidu a tiché radosti. Nemusíme dosáhnout seberealizace my, ale realizuje nás Bůh sám tím, že v nás obnoví svůj pokřivený obraz. Kdo přenechá v modlitbě Bohu a jeho uzdravující přítomnosti sebe sama, najde cestu sám k sobě, usmíří se sám se sebou, identifikuje se sám se sebou, uzdraví se.

(Anselm Grün OSB: Modlitba a sebepoznání, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 47-48)