Modlitba růžence má svůj kořen v modlitbě žalmů (dle L. Rupčiče)

Modlitba růžence má svůj kořen v modlitbě žalmů. Křesťané hned od počátku přejali žalmy jako podklad pro svou modlitbu. V žalmech totiž každý člověk snadno poznává Boha, jako svého nejvyššího dobrodince a spasitele, ke kterému je možno se obracet s díky a od něhož se může s důvěrou žádat milost, pomoc, milosrdenství a odpuštění hříchů.

Zvláště poustevníci a řeholníci se hojně modlili žalmy. V jejich společenství se každý zavázal alespoň jednou týdně pomodlit se nad všemi 150-ti žalmy. Časem se vžilo, že se ke každému žalmu přidávalo jedno tajemství z Ježíšova života. Tak vznikl soubor 150-ti tajemství k jednotlivým žalmům.

Protože ale někteří bratři neuměli číst, vyvinul se časem zvyk modlit se místo 150-ti žalmů 150 "otčenášů" a "zdrávasů". Tato modlitba se prokládala velebením Nejsvětější Trojice ve zvolání: "Sláva Otci...". Později se počet tajemství snížil na patnáct, takže bylo možné se je naučit nazpaměť.

Křesťanská víra začala později nahlížet na tajemství Ježíšova života Mariím pohledem, tedy pohledem té, která Boha plně přijala do svého života, jeho "slovo slyšela, uchovávala ho ve svém srdci a zachovávala ho" (srv. Lk 2, 51; 11, 28).

Růženec lidem připomíná, z pohledu lidí, nejvýznamnější Boží činy.
Růženec by neměl být samoúčelnou modlitbou, ale modlitbou, která křesťana učí, podněcuje a pomáhá se otevřít Bohu a jen na Něm založit osobní život a naději.

Toto vše je zvláště zřejmé ze závěrečné modlitby v růženci:
"Bože, Tvůj jednorozený Syn, nám svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním získal věčnou spásu; dej nám, prosíme, abychom na přímluvu Panny Marie, podle těchto tajemství žili a dosáhli toho, co slibují. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen."

(Podle prof. Dr. L. Rupčiče)