Muž, kůň, pes a nebe

Muž, kůň a pes kráčeli ulicí. Po dlouhé době si muž všiml, že všichni tři zemřeli při nehodě.

Někdy totiž zemřelým trvá déle, než si uvědomí svou novou situaci. Museli jít velmi dlouho do kopce, slunce pražilo, řinul se z nich pot a trápila je velká žízeň. Nutně potřebovali vodu. V jedné zatáčce zahlédli nádhernou mramorovou bránu vedoucí na náměstí posázené zlatem. Uprostřed stála kašna, z níž vytékala průzračná voda. Poutník zamířil k muži, který bránu střežil.

„Dobrý den“, pozdravil pocestný.
„Dobrý den“, odpověděl strážce.
„Co je to za krásné místo?“, zeptal se poutník.
„Je to nebe“, zněla odpověď.
„To je skvělé, že jsme došli do nebe. Máme velkou žízeň!“, zvolal příchozí muž.
„Můžete vstoupit a napít se po libosti“, odvětil strážce a ukázal na kašnu.
„Také mého psa a koně sužuje velká žízeň.“
„Lituji“, řekl strážce, „ale zvířata nemají povolený vstup.“

Muže odpověď velmi zklamala. Měl totiž nesmírnou žízeň. Avšak nenapil se, protože by psa a koně musel nechat žíznit. A tak pokračoval v cestě. Opět šli dlouho do kopce. Žízeň a únava se znásobily. Nakonec přišli ke staré polootevřené bráně. Za ní se klikatila prašná cesta se stromy po obou stranách. Ve stínu jednoho stromu odpočíval muž s kloboukem na hlavě. Zdálo se, že spí.

„Dobrý den“, pozdravil poutník.
„Dobrý den“, odpověděl muž v klobouku.
„Já, můj kůň a pes máme velkou žízeň.“
„Tamhle mezi kameny je kašna s vodou“, řekl muž a ukázal směrem ke kašně.
„Můžete se napít, kolik chcete.“

Muž, kůň a pes konečně utišili žízeň vodou z kašny.
„Mnohokrát děkuji“, řekl poutník při odchodu.
„Můžete se vrátit, kdykoli budete chtít“, odpověděl muž.
„A kde to vlastně jsme?“, zeptal se poutník.
„V nebi“, odpověděl muž.
„V nebi? Ale strážce u mramorové brány mi tvrdil, že tam je nebe…!“
„To nebylo nebe, ale peklo.“

Pocestný byl v rozpacích a pak řekl:
„To je ale falešná informace. Musí působit velké zmatky.“
„Vůbec ne“, odpověděl muž. „Naopak, peklo nám tím prokazuje velkou službu. Zůstávají tam totiž ti, kdo jsou schopni opustit své nejlepší přátele.“

Se svolením zpracováno podle knihy:
Příběhy pro uzdravení duše, Jose Carlos Bermejo,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno