Myšlenky Jana Pavla II.

Hluboký smysl vánoc: Bůh se stal člověkem jako my, abychom se my stali jakýmsi způsobem tím, čím je on.
(Jan Pavel II.)
/KT 12.1.97/

+

Jsou Vánoce! Naše tápající lidstvo čeká na tebe, betlémské Dítě, jež přicházíš zjevit Otcovu lásku. Ty, Králi pokoje, nás vybízíš právě dnes, abychom se nebáli a otevřeli dokořán svá srdce k vyhlídkám naděje.
(Jan Pavel II.- Urbi et orbi 97)
/KT Nr. 1; 4.1.98, str. 3/

+

"Do vlastního přišel, ale jeho vlastní ho nepřijali." (Jan 1,11) "Nenašlo se pro ně místo..." (Lk 2,7) Pro Marii, Josefa a pro Dítě, které se mělo narodit. Pro kolik lidí i dnes není místo ve velkém hostinci lidského společenství, ale i v malém hostinci našeho srdce! Kolik lidí i dnes opřichází klepat na dveře.

Jsou Vánoce: svátky přijetí a lásky.

Do tohoto (tvrdého a hrubého) světa náhle vstupuje laskavé a křehké Dítě Ježíš: Přichází osvobodit člověka zapleteného do sítě nenávisti a zotročeného sektářstvím a roztržkami. Přichází otevřít nové obzory. Boží syn dává vyrašit naději, že navzdory tolika těžkým obtížím nakonec vzejde na obzoru lidstva mír.

Toto ubohé Dítě, pro které "nebylo místo pod střechou", je jediným Dědicem celého stvoření.
(Podle Jana Pavla II., z poselství Urbi et Orbi 95)
/KT, 1-96/

+

Bůh se skutečně stal člověkem ve svém Synu a narodil se z Panny Marie. Právě toto narození a později utrpení a smrt na kříži a vzkříšení bylo v lidských dějinách vrcholem Božího zjevení o sobě, když se neviditelný Bůh zjevil v Kristově viditelném lidství. Bůh už nemohl zajít dál ve svém přiblížení se člověku.
(Podle Jana Pavla II., Překročit práh naděje, str. 56)