Naším příjmením je Bůh, protože jsme děti Boží. Společenství svatých (papež František)

Drazí bratři a sestry, přejí dobrý den a požehnaný svátek!

V dnešní slavnosti Všech svatých vnímáme obzvláště silně společenství svatých, naši velkou rodinu tvořenou všemi členy církve, a to jak těmi, kdo jsou jako my poutníky na této zemi, tak těmi mnohem početnějšími, kteří ji už opustili a šli do nebe. Všichni jsme sjednoceni a říkáme tomu „společenství svatých“, tedy společenství všech pokřtěných.

Kniha Apokalypsy nám v dnešní liturgii podává jednu charakteristiku svatých a říká, že jsou to lidé cele patřící Bohu. Prezentuje je jako nespočetné množství „vyvolených“, oděných v bílém rouchu a poznamenaných „Boží pečetí“ (srov. Zj 7,2-4.9-14). Touto poslední zvláštností je alegorickým jazykem zdůrazněno, že svatí patří Bohu plně a výlučně, jsou Jeho vlastnictvím. A jaký je význam poznamenání člověka a jeho života Boží pečetí? Říká to znovu apoštol Jan: znamená to, že v Ježíši Kristu jsme opravdu Božími dětmi (srov. 1 Jan 3,1-3).

Jsme si vědomi tohoto obrovského daru? Všichni jsme Boží děti! Máme na paměti, že ve křtu jsme obdrželi „pečeť“ našeho nebeského Otce a stali jsme se Jeho dětmi? Řečeno velice jednoduše: nosíme Boží příjmení, naším příjmením je Bůh, protože jsme děti Boží. Tady je kořen povolání ke svatosti! A svatí, které si dnes připomínáme, jsou právě ti, kdo žili v milosti svého křtu a uchovali bez úhony tuto „pečeť“ tím, že jednali jako Boží děti, snažili se napodobovat Ježíše a nyní již dosáhli cíle, protože konečně vidí „Boha tak, jak je“.

Druhá vlastnost svatých spočívá v tom, že jsou příkladem hodným následování. Avšak pozor: nejenom ti kanonizovaní, nýbrž svatí – takříkajíc – „od sousedů“, kteří se snažili s Boží milostí praktikovat evangelium ve svém běžném životě. S takovými svatými jsme se také setkali; možná máme někoho takového v rodině anebo mezi přáteli a známými. Jim patří náš vděk a zejména se patří poděkovat Bohu, že nám je daroval, postavil je blízko k nám jako živé příklady nakažlivého způsobu žití i umírání ve věrnosti Pánu Ježíši a jeho evangeliu. Kolik jen dobrých lidí jsme poznali a poznáváme, když říkáme: Ten je svatý! Říkáme to bezděčně. Jsou to svatí od našich sousedů, nejsou kanonizováni, ale žijí s námi.

Napodobovat jejich skutky lásky a milosrdenství znamená tak trochu zvěčňovat jejich přítomnost na tomto světě. Evangelní skutky jsou vskutku tím jediným, co odolá destrukci smrti: projev něhy, velkodušná pomoc, čas strávený nasloucháním, návštěva, dobré slovo, úsměv… Nám se tyto skutky mohou jevit jako bezvýznamné, ale v Božích očích jsou věčné, protože láska a soucit jsou silnější než smrt.

Panna Maria, Královna všech svatých, ať nám pomáhá více důvěřovat Boží milosti, abychom se odhodlaně ubírali cestou svatosti. Naší Matce svěřme svoje každodenní úsilí a prosme Ji také za naše drahé zesnulé v důvěrné naději, že se společně jednoho dne všichni setkáme v oslaveném nebeském společenství.

1.11.2015 

Papež František před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Česká sekce RV

Přeložil Milan Glaser 

Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno