Naučit se odpočívat v každou chvíli svého života. (L. Holíková)

Pravý odpočinek spočívá v pokoji srdce. Budeme-li hledat pokoj a odpočinek kdekoliv mimo své srdce - nenajdeme ho.

Pokud ho budeme hledat ve svém srdci, můžeme potom odpočívat všude. Mezi lidmi, v práci, dokonce i ve chvílích, kdy je toho na nás moc.
Pokud s sebou vlečeme ruksak, plný vnějších událostí, starostí, neklidu srdce, vysílení zastavíme se , zamyslíme, setkáme se s Bohem v modlitbě, můžeme nakonec nalézt své srdce, ve kterém nás očekává Bůh se svým pokojem, odpočinutím a s moudrostí, která je nutná pro řešení toho všeho, co nás zaměstnává. Pokud se naučíme vcházet do svého srdce, staneme se svobodnými. ruksak už nás nemůže vysílit. Ať by se okolo nás dělo cokoliv, naše srdce může zůstat v pokoji spočívat v srdci Ježíšově.

Myslím, že nebude od věci připomenout, že právě doba dovolených a prázdnin je dobou, kterou nám Bůh dává k odpočinku. Je dobré se naučit odpočívat tak jako sv. Jan na Ježíšově Srdci...
Naučme se odpočívat v každé chvíli života tím, že budeme stále více žít v Boží přítomnosti. Odpočívat - čili - spočívat na Ježíšově Srdci budeme nejen v době modlitby, ale právě i mimo ni, ať o samotě či mezi lidmi, v rodině, na ulici, v autobuse, na pracovišti....

(Lucie Holíková)