Navigace: Tematické texty O Osobnosti, svatí Mláďátka - neviňátka betlémská Nemluví ještě, a už vyznávají Krista

Nemluví ještě, a už vyznávají Krista

Narodil se malý chlapec i velký Král. Zdaleka vede Bůh mudrce, aby se přišli poklonit tomu, kdo sice leží v jeslích, ale kraluje nebi i zemi. A když mudrcové zvěstují, že se narodil král, Herodes se děsí a chce ho zabít, aby neztratil své království. A přitom kdyby v něho uvěřil, klidně by si kraloval zde na tomto světě i jednou bez konce v životě věčném.

Proč se bojíš, Herode, když slyšíš, že se narodil Král? Nepřišel přece, aby tebe svrhl a vyhnal, ale aby přemohl ďábla. Ale ty to nechápeš, děsíš se a běsníš, a pro zničení toho jediného, po kterém se pídíš, se stáváš ukrutníkem vraždícím tolik dětí.

Neodvrátí tě ani láska hořekujících matek, ani truchlení otců nad zavražděnými syny, ani křik a nářek dětí. Vraždíš tyto drobečky jen proto, že tvé srdce vraždí strach a ty se domníváš, že když se ti podaří, oč usiluješ, budeš moci být dlouho živ. Ale vždyť ty chceš zabít sám Život!

Nuže, onen zdroj milosti, maličký i veliký, ten, který leží v jeslích, otřásá tvým trůnem. Aniž to víš, uskutečňuje skrze tebe své dílo a vysvobozuje duše ze zajetí ďáblova. Děti svých nepřátel přijal totiž za vlastní.

Děťátka umírají za Krista a nevědí o tom, rodiče oplakávají ty, kteří se ve smrti stávají mučedníky; a ty, kteří ještě ani nemluví, činí Kristus svými spolehlivými svědky. Hle, jak kraluje ten, jenž právě přišel vládnout! Hle, osvoboditel už osvobozuje, spasitel přináší spásu!

Jenže ty, Herode, o tom nic nevíš, děsíš se a běsníš. A zatímco proti tomuto dítěti běsníš, už mu prokazuješ službu, i když o tom nevíš.

Jak veliký je to dar milosti! Pro jaké zásluhy bylo těmto dětem dopřáno takovéto vítězství? Nemluví ještě, a už vyznávají Krista. Nejsou s to se pustit do boje, protože nevládnou ještě rukama, a už si odnášejí palmu vítězství!

Z kázání svatého Quodvultdea, biskupa

(Sermo 2 de Symbolo: PL 40,655)

Se svolením převzato z Denní modlitby církve - breviáře

Témata: Mláďátka betlémská dítě - děti - dětství mučednictví truchlení, smutek po smrti blízkého Vánoce Vánoce - iluze, frustrace

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!