Nesnáším svou spolužačku! – příběh odpuštění

Jednou se mi stalo, že ve škole, kde jsem se věnoval duchovním rozhovorům s mladými, za mnou přišla šestnáctiletá dívka a řekla mi: “Nesnáším svou spolužačku.” A čekala na moji reakci. Odpověděl jsem jí: “To je v pořádku, to se stává.” 

Moje odpověď ji šokovala, a proto znovu opakovala: “Ale já ji opravdu nesnáším!” Znovu jsem odpověděl: “To je v pořádku, stává se to.”

Potom se mě zeptala: “A i když ji nesnáším, můžu jít ke svatému přijímání?” Odpověděl jsem jí: “Proč ne? Já vím, že tebe Bůh miluje.”

Když jsem viděl, že nereagovala negativně, vybídl jsem ji ke krátké modlitbě. Poprosil jsem ji, aby zavřela oči, představila si Ježíše, podívala se mu do očí a řekla: “Pane Ježíši, děkuji ti, že nesnáším svou spolužačku.” 

Ihned otevřela oči a obrátila se ke mně: “Vždyť já ji nesnáším!” Odpověděl jsem: “Dobře, ale řekni to Ježíšovi.” Ale nebyla schopna to udělat. Nakonec mi řekla: “Děkuji, odpustím jí.”

Občas chodíme za duchovním vůdcem nebo zpovědníkem jen proto, abychom zjistili, jestli s námi souhlasí nebo nesouhlasí. Ale odpověď na svůj problém můžeme získat velmi lehce. Stačí podívat se Ježíšovi do očí a problém mu svěřit. To je velmi důležitý krok v modlitbě.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Ježíš - lékař těla i duše, Elias Vella,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno