O prioritách - Titanic a pomeranče

Velký metodistický kazatel William E. Sangster má krásný příběh o tom, jak se tváří v tvář smrti mění hodnoty.

"Bylo těsně po desáté hodině v noci 14. dubna 1912, když Titanic, největší loď, která se tehdy plavila, narazila uprostřed Atlantiku na ledovec a po čtyřech hodinách šla ke dnu. O tom, co se dělo během těchto čtyř hodin, bylo už mnoho napsáno. Ti, kdo přežili, mluvili o klidném hrdinství kapitána, důstojníků i posádky.

Mluvili také o odvaze kapelníka, který hrál 'Blíž k tobě, Bože můj', zatímco se oni snažili dostat do svých záchranných pásů, mluvili i o mnoha ženách, které se mohly zachránit, ale odmítly to a raději se svými muži utonuly.

Vypravovali i jiný příběh, méně hrdinský, ale o to podivnější. Jistá žena, které přidělili místo v jednom ze záchranných člunů, požádala, aby si mohla zaběhnout do své kabiny, a dostala na to tři minuty. Hnala se chodbami, již nakloněnými v nebezpečných úhlech a proběhla salónem. Po zemi se tu válely peníze i cenné drahokamy. Lidé, kteří chtěli šperky ukrást, je poztráceli, když prchali.

Ve své vlastní kabině viděla žena své poklady, které jen jen čekaly, až je sebere. Pohlédla na ně - a ani si jich nevšimla. Chňapla po třech pomerančích, na které si vzpomněla - a pak zaujala své místo v záchranném člunu.

Tato malá příhoda je velice poučná. Ještě před hodinou by se té ženě zdálo nemožné, že může dát přednost několika pomerančům před jediným malým diamantem, ale na Titanic se nalodila Smrt a jediný závan jejího strašlivého dechu převrátil všechny hodnoty. Drahocenné věci se staly bezcennými, bezcenné věci drahocennými.

Pomeranče byly najednou vzácnější než diamanty.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Bůh ukrytý v příbězích, James A. Feehan,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno