Opat Don Sortais a Hitlerova mašinérie

Bylo pondělí 20. října 1941, asi 7 hodin, 50 minut. Plukovník Hotz, německý důstojník a vrchní velitel města Nantes, se ubíral ještě s jiným důstojníkem na komandaturu do služby. V ulicích bylo pološero, ještě se úplně nerozednilo. Na rohu ulice krále Alberta, vynořili se za plukovníkem dva muži a dvěma ranami z revolveru ho zastřelili.
Fűhrerova reakce byla strašná.

Jelikož se pachatelům podařilo uprchnout, nechal generál von Stűlpnagel, vojenský velitel ve Francii, dva dny po atentátu, 22. října, popravit na příkaz z Berlína padesát rukojmí.

„Vzhledem k závažnosti zločinu,“ stálo ve von Stűlpnagelově prohlášení, „bude v případě, že viníci nebudou zatčeni do 23. října do půlnoci, zastřeleno dalších padesát rukojmí.“

Když se opat Sortais, představený nedalekého opatství Belfontaine, dočetl v novinách o všech podrobnostech tragédie, nemohl se s tím smířit. Skutečnost, že má být popraveno dalších padesát Francouzů s ním hluboce otřásla! To nemůže dopustit. V neděli šestadvacátého padlo rozhodnutí: příští  den pojede do Nantes.

Noc pak strávil tříděním různých dokumentů. Do Nantes dorazil už za svítání a nejdříve se zašel do kostela Svatého Kříže pomodlit před sochou Panny Marie Pomocnice. Tak brzy ráno by ho ještě nepřijali. Po dlouhém usebrání před Mariinou sochou odešel do paláce d'Aux na náměstí Ludvíka XVI., kde bylo sídlo komandatury. Tam jim odevzdal lístek s tímto textem:

„Německému důstojníkovi jsem schopen podat užitečné informace ohledně totožnosti vraha jeho předchůdce.“

Pustili tedy otce opata dovnitř a dostavil se důstojník, který ho měl vyslechnout. Don Gabriel však nechtěl hovořit s nikým jiným než s velitelem Von Bodmanem. Řekli mu, že velící důstojník odešel. Po naléhavých prosbách k němu přece jen opata z Belfontaine odvedli.

Plukovníkovi předal list tohoto znění:

„Veliteli, jste důstojník, a zajisté chápete, jaký zármutek nám způsobila smrt padesáti francouzských občanů. Ztrátou dalších životů byste v srdcích jejich blízkých, zlomených mučivou bolestí, zažehl jiskru nesmiřitelné nenávisti. Smilujte se a nezabíjejte je. Pro lásku své matky, mějte slitování s těmi padesáti muži, kteří se proti vám sice provinili, ale jejichž skutek si ani podle vašich zákonů nezaslouží trest smrti.
     Během poslední války jsem byl vojenským duchovním a uprostřed zraněných francouzských vojáků jsem potkával i německé raněné. Všechny bez rozdílu jsem zahrnoval stejnou láskou a všechny jsem nesmírně litoval. Často jsem šel přímo uprostřed boje, s nasazením vlastního života, sbírat raněné a všem bez rozdílu jsem se snažil ulehčit jejich utrpení.
     Veliteli, nechci vás nabádat, abyste se zpronevěřil tomu, co pokládáte za svou povinnost. Jestliže je v zájmu bezpečnosti podle vás třeba, aby byla znovu prolita francouzská krev, budu vaše rozhodnutí respektovat, ale nabízím vám krev svou.
     Považujte mě za viníka, za vraha podplukovníka Hotze a potrestejte mne. Ale pouze mne!
     Váš rozsudek přijmu bez reptání. Přijmu ho dokonce s radostí.“

Velitel Nantes figuroval v této záležitosti jenom jako podřízený. Nemohl o ničem rozhodovat. Rozhodnutí totiž záviselo na Hitlerovi samotném, který dával rozkazy generálu von Stűlpnagelovi, jak má postupovat. Plukovník Bodman byI ale při čtení listu hluboce dojatý. Slova otce Sortaise vycházela přímo ze srdce. Při odchodu mu velitel sdělil, že se hned spojí s Paříží a dopis v celém jeho znění přečte do telefonu. Otec Sortais odcházel a v jeho nitru žhnula jiskřička naděje.

Příští den, 28. října 1941, von Stűlpnagel zveřejnil následující prohlášení:
„Francouzskému lidu: Francouzské vládě dávám na vědomí rozhodnutí říšského vůdce, podle kterého se nevykonají odvetná opatření za atentáty v Nantes a Bordeaux a popravy dalších rukojmí se odvolávají.“

Otec Sortais byl vyslyšen.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Pierre Lefévre, Bruno Perrinet: Nevšední příběhy, 
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno