Otci můžeme důvěřovat (Raniero Cantalamessa)

Otci tedy můžeme důvěřovat! Tuto jistotu jsme hledali a pořád ji potřebujeme. Otcovská Boží láska "je jedinou neochvějnou jistotou našeho života, pravým Archimédovým pevným bodem" - napsal člověk, který ji zakusil (Kierkegaard, Deník svůdce III, A,73). Získá-li dítě jistotu, že je otcem milováno, stane se z něj bytost jistá sama sebou, schopná čelit životu. Dítě, které na procházce drží otec za ruku nebo se s ním za radostného výskotu točí kolem dokola, anebo když si povídají jako muž s mužem, takové dítě je nejšťastnější a nejsvobodnější stvoření na světě. Kdysi pořádal jakýsi akrobat představení na střeše mrakodrapu. Postavil se tak, že zády přečníval přes okraj a opíral se jen o špičky nohou. V náručí držel své dítě, kterému bylo jen pár let. Po doskoku se dítěte kdosi zeptal, zda mělo strach, a to udiveně odpovědělo: "Ne, tatínek mě držel v náručí." Víra nám chce vrátit trochu této jistoty, která z nás může učinit nová, svobodná stvoření, chce nás vést, abychom jednou byli přesvědčeni spolu se svatým Pavlem: "Je-li Bůh s námi, kdo bude proti nám? Kdo obžaluje, kdo odsoudí, kdo nás odloučí od Boží lásky? My slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval" (srv. Ř 8,31 a násl.). Proto Ježíš volá: pryč se strachem, úzkostí a malomyslností! Čeho se bojíte? Váš Otec "ví"... I všechny vlasy na vaší hlavě jsou spočítány. Máte mnohem větší cenu než všichni vrabci.

Apoštol nám tuto důvěru vštěpuje s velkou naléhavostí a používá k tomu i slavné prohlášení, že Bůh neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? (Ř 8,32) Účelem první části výpovědi je dodat věrohodnost části druhé.

(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 126-27)