Pavel se zrodil ze Štěpánova odpuštění (papež František)

Mohli bychom se ptát: k čemu je odpuštění? Je to jen dobrý skutek anebo něco přináší? Odpověď nacházíme například ve Štěpánově mučednictví.

Mezi těmi, kterým vyprošoval odpuštění, byl mladík jménem Šavel, který pronásledoval církev a snažil se ji zničit (srov. Sk 8,3). Šavel se krátce poté obrátil a stal se Pavlem, velkým světcem a apoštolem národů. Obdržel Štěpánovo odpuštění. Můžeme říci, že Pavel se zrodil z milosti Boží a Štěpánova odpuštění.

Také my se rodíme z Božího odpuštění. Nejenom ve křtu, ale pokaždé, když je nám odpuštěno, naše srdce se obrozuje, je znovuzrozeno. Každý pokrok v životě víry je vtiskem božského milosrdenství. Neboť jedině, jsme-li milováni, můžeme milovat. Pamatujme si to, je to užitečné.

Chceme-li pokročit ve víře, je zapotřebí především přijmout Boží odpuštění; setkat se s Otcem, který je ochoten odpustit všechno a vždycky a který právě odpuštěním hojí srdce a oživuje lásku. Nikdy nesmíme přestat prosit o Boží odpuštění, neboť jedině, je-li nám odpuštěno a pocítíme-li odpuštění, učíme se odpouštět.“