Po každém blahoslavenství následuje slib

Večerní mše papeže Františka v Bagdádu (březen 2021)

Z Uru papež po poledni odletěl zpět do Bagdádu, kde odpoledne předsedal eucharistické liturgii v chaldejském ritu. Je to poprvé, kdy římský papež celebroval ve východním ritu. Čtení a modlitby během bohoslužby zaznívaly v italštině, chaldejštině a arabštině. Perikopou evangelia přednesenou v arabštině byl text blahoslavenství.

Po evangeliu papež pronesl své kázání, ze kterého vám přinášíme nejdůležitější části.

V dnešních čteních slyšíme o moudrosti, svědectví a zaslíbeních. Moudrost byla v těchto končinách země rozvíjena již od nejstarších dob. Její hledání člověka vždy fascinovalo. Často je to ovšem tak, že kdo disponuje více prostředky, může získat více vědomostí a mít více příležitostí, zatímco ti, kdo mají méně, zůstávají stranou. Tato nerovnost je nepřijatelná. Kniha moudrosti, ze které jsme četli, tuto perspektivu obrací.

Ježíš, zosobnění moudrosti, tento obrat dokončuje v evangeliu. A to ne jen tak někde, nýbrž hned ve svém prvním vystoupení, v blahoslavenstvích. Tento obrat je totální. Chudé, plačící či pronásledované nazývá blahoslavenými. (…) To, kam směřuje Ježíš, je moudré. Je to totiž láska. Srdcem blahoslavenství je láska. I když se zdá slabá v očích světa, ve skutečnosti vítězí. (…) Láska je naší silou, silou tolika bratří a sester, kteří i na tomto místě čelili předsudkům a útokům, týrání a pronásledování pro Ježíšovo jméno. Takto jsme povoláni také my.

Tak Bůh uskutečňuje svá zaslíbení. Moudrost podle Ježíše, která našla své vyjádření v blahoslavenstvích žádá, abychom vydali toto svědectví a nabízí odměnu, která je obsažena v Božích příslibech. Čteme jasně, že po každém blahoslavenství následuje slib. Kdo tato blahoslavenství žijí, získají Boží království, budou potěšeni, nasyceni, uvidí Boha (srv. Mt 3,3-12). Boží přísliby nabízejí radost, která nenachází srovnání, a nezklamou. Jak se ale naplňují? Skrze naše slabosti. Bůh blahoslaví ty, kdo jdou až do hloubky cestou jejich vnitřní chudoby. To je cesta. Žádná jiná.

Připomeňme si praotce Abraháma. Bůh mu slíbil rozsáhlé potomstvo, a přitom on i jeho žena jsou již velmi staří a nemají děti. Bůh pak koná zázraky právě v jejich trpělivém a důvěryplném stáří a daruje jim syna. Připomeňme si Mojžíše. Bůh mu slíbil, že osvobodí svůj lid z otroctví, a žádá po něm tedy, aby Mojžíš mluvil s faraonem. Mojžíš namítne, že není dobrý v mluvení. A přesto Bůh své sliby realizuje právě skrze Mojžíšovu řeč. Připomeňme si Marii, která byla povolána, aby se stala matkou v situaci, kdy podle zákona děti mít nemohla. A připomeňme si apoštola Petra. Zapřel Ježíše, a přitom ten ho pak zve k tomu, aby povzbuzoval ostatní. Drazí bratři a sestry. Někdy se můžeme cítit neschopní či neužiteční. Nevěřte tomu, protože Bůh chce naplnit svá zaslíbení právě skrze naše slabosti.

Drahá sestro, drahý bratře. Možná se díváš na své ruce a zdají se ti být prázdné. Možná se ve tvém srdci plíží nedůvěra a cítíš, jakoby se k tobě život choval nevděčně. Jestli je to tak, neboj se. Blahoslavenství jsou o tobě. O tobě, který jsi sklíčený, hladový, žíznící po spravedlnosti a pronásledovaný. Bůh ti slibuje, že tvé jméno je zapsáno v nebesích, v jeho srdci!

Se svolením převzato
z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno