Pohotovost zanechat všeho na Kristovo zavolání (E. J. Cuskelly)

Pokrok v dozrávání osobnosti je pokrok v sebezapírání. (119) ...Tento osobní rozvoj ve všech stupních vyžaduje zříkání se sebe - zříkání se našich přání, našich choutek a zálib, brzdění našich pudů, ovládání našich citů, překonávání strachu a úzkostí, když je třeba přijmout odpovědnost, atd. (12O)

Dokonalá láska k druhým je zase zřeknutí se sebe, protože znamená, že myslíme nejprve na ně a na to, co chtějí nebo potřebují. Altruistická láska je sebeobětování. (12O)

Bude-li /člověk/ hledět na věci pravdivě, uvidí, že všechno odříkání je zaměřeno na kladné skutečnosti. (12O)

Má ztratit svůj sobecký život, aby nalezl plnost osobních vztahů. (12O)

Křesťanská askeze není zaměřena k tomu, aby udělala z člověka dobře vyváženou a dobře kontrolovanou postavu. Je zaměřena k osobnímu spojení s Bohem. ...Není-li takto zaměřena, může být velmi egocentrická a může být zamořena hlubší pýchou, než když se člověk přenechá napospas své slabosti. (121)

Křesťanský život je vcelku živé podřizování se Boží lásce. (122)

Askeze je tedy ostražitost proti tomu v nás, co by mohlo vést k odloučení od Boha. (123)

Avšak dáváte-li z lásky, nemyslíte zasmušile, že se něčeho vzdáváte. Zřeknutí bude upřímné, jen bude-li radostné. (124)

Ale je užitečné připomenout, že slovo "sacrificium" (oběť) pochází od slov "sacrum facere", posvětit něco tím, že se to daruje Bohu. (124)

Všechno, co se dává Bohu, musí se považovat za dar, věnovaný radostně a z lásky. (124)

Musí to být askeze osobní, vhodně zapojená do snahy milovat Krista a osobně se mu oddat. (125)

Askeze všeobecně směřuje k utváření lidské osobnosti tak, aby ji mohla ovládat osobní láska ke Kristu. (127)

Odpoutanost není necitelnost, ale pohotovost zanechat všeho na Kristovo zavolání. (128)

Jsou-li oběti inspirovány Duchem Božím, bude je doprovázet odpoutanost, pokora, jasný klid a pokoj. (132)
(E. J. Cuskelly: Současná spiritualita Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 119-132)