Pojetí nebe bez opory Božího slova vede k ateismu... (Carlo Carretto)

Skutečná chyba, která je u kořene celého mého mylného pojetí Boha, spočívá v představě odloučení.

On je tam nahoře, já tady dole a mezi námi jsou milióny světelných let.

Tragika tohoto omylu se nejjasněji projeví ve jménu, jímž označuji místo, kde On bydlí, prostor, v němž žije, dům který obývá. V tom jménu, jež tak často a lehkomyslně opakujeme a které je tak krásné : nebe.

Když jsem byl malý chlapec, znamenalo pro mne slovo "nebe" prostě "to, co je nahoře", místo, jež se nachází za hvězdami, zářivou modř, která zahaluje zem, a snadno jsem si dokázal přestavit duši své zemřelé babičky, jak se vznáší v tomto průzračném prostoru, daleko, předaleko na místě nepřístupném nám lidem, kteří dosud žijeme na této zemi a jejichž hříšná těla jsou příliš těžká na to, aby mohla létat.

Zní to jako žert,ale víte, že právě takové pojetí nebe, které si vytváříme bez opory Božího slova a teologie, může vést až k atheismu, nebo ne-li přímo k atheismu, tedy alespoň k náboženské vlažnosti? V tom nejlepším případě si prostě začneš dělat všechno po svém a uvěříš v pravdivost strašné věty, jež stojí v názvu jednoho z nejlepších románů A. J. Cronina: A hvězdy mlčí.

Ano: nebe mlčí, Bůh mlčí a ty nakonec začneš věřit tomu, že jsi mu dokonale lhostejný, ba že jsi mu nejlhostejnější tehdy, když pláčeš.

Nevím, co jste zažili vy, vím však, co se přihodila mně a mohu vám říci, že mě stálo spoustu času, než jsem se od té mylné představy osvobodil a slovu "nebe" vrátil jeho správný či alespoň opodstatněný význam.

...

Nebe není nahoře, přestože nahoře je také.
Nebe je všude.
Nebe je tam nahoře i tady dole.
Nebe je nekonečně daleko a nekonečně blízko.
Nebe je skryté místo, kde žije
můj Stvořitel i já, jeho tvor,
můj Otec i já, jeho syn,
Bůh, který je pramen, i já, který z něj žíznivě piji,
On, jenž je sama tvůrčí síla a inspirace, i já, jehož k tvůrčí síle a inspiraci uschopňuje.

Nebe je všude, protože všude je Bůh. Nebe je skryté tajemství. A je správné, že je skryté, to kvůli mé nezralosti a zdlouhavému růstu a kvůli mé schopnosti zavírat oči, abych mohl na cestě k plnosti všeho postupně odhalovat Boží tvář.

A aby se to mohlo dít, k tomu potřebuje světlo tmu, život se musí dotknout neživota, nezištná láska musí objevit existenci sobectví, pravda si musí prorazit cestu lží a ctnost se musí utkat s hříchem.

(str. 106nn.)


...věřím ve smrt proto, že v ní konečně spatřím království, jehož existenci jsem zde na zemí jen tušil a o němž jsem pouze snil. (str. 205n.)


(Carlo Careto: Hledal jsem a nalezl jsem, Cesta)