Pokus (Bernardin Schellenberger)

Autor je řeholník, který s dovolením přestaveného odešel do farnosti v jedné jihoněmecké vesnici a zde žije s lidmi. Není přímo farářem, jen duchovním vůdcem a knězem mezi lidmi.

Cítí rozpor mezi řečí liturgie a dokonce i bible a životem lidí. Vidí nutnost nejen hlásat Boží slovo, ale zároveň s lidmi žít.
Způsob jeho života: dopoledne modlitba, příprava, četba, na oběd 3x týdně u třech pevných rodin, ostatní dny střídavě u někoho, odpoledne pro lidi, návštěvy u lidí. Poslušnost v těchto podmínkách vidí v tom, že nikoho nebude odmítat a bude všem stále k dispozici. To ale vedlo k naprostému vyčerpání, a proto střídá dny práce pro lidi s dny naprosté izolace (někdy i více dní).

To vše omezuje jeho akční rádius, ale i Ježíš jednal podobně: nevěnoval se mnoha lidem, ale těm, co se věnoval, se věnoval cele!
Prožívá i osamocenost - je cizincem v tomto světě bez Boha. Osamocenost ne v tom, že nemá kolem sebe lidi, ale že nemá komu sdělit to, co považuje za důležité. I Ježíš šel takto životem jako osamělý, cizinec, nepochopený.

"Proč to tak dělal? Protože pravá láska, která je nekonečně víc než sebeuspokojení, nemůže být šťastna, pokud vidí druhé v nevědomosti a utrpení. Její "spolu-utrpení" (Mit-leiden) jde tak daleko, že odsunuje vlastní štěstí a dokonalost, až prožije, že i druzí dospěli k cíli. Pokud tomu tak není, zůstává raději ve vyhnanství, než aby z toho sama utekla, trpí raději s jimi a v nich, než aby je nechala ve štychu." (2O-21)

Být sám na faře vystavuje člověka neustálé možnosti být vyrušen (klášter v tomto má vrátného, který může mnoho odmítnout). Z toho vzniká napětí mezi nabídnutím se a nutností modlitby a soustředění. Není lehké řešení - vždy znovu je třeba hledat vůli Boží.
Již v klášteře udělal zkušenost, že denní rozdělení modlitby, četby, práce... (ode všeho denně kousek) může vést ke ztrnulosti a bránit hloubce prožitku. Přitom je nutný i odstup, neboť bez něho je aktivita povrchní. Podobně jako učedníci jdoucí do Emauz se rozpomněli na to, co jim Ježíš říkal, až když od nich odešel. Proto nutné volné dny!!

Bernardin Schellenberger: Wider den geistlichen Notstand Erfahrungen mit der Seelsorge, Freiburg Herder, 1991, s. 3O)