Pomluvy a klevety - téma v katechismu

1753

Dobrý úmysl (například pomoci bližnímu) nedělá dobrým nebo spravedlivým nějaké chování, které je samo o sobě nesprávné (jako lež nebo pomlouvání). Cíl neospravedlňuje prostředky. Tak se nedá ospravedlnit nevinného jako oprávněný prostředky pro záchranu národa. Naopak připojený špatný úmysl (jako je snaha chlubit se) dělá špatným skutek, který může být sám o sobě dobrý (jako je almužna).

2539 

Závist je jedna z hlavních neřestí. Spočívá ve smutku, který člověk zakouší z majetku druhého, a v nezřízené touze přivlastnit si jej, byť i neoprávněně. Závist se stává těžkým hříchem, přeje-li bližnímu velké zlo. Svatý Augustin viděl v závisti pravý „ďábelský hřích“. „Ze závisti se rodí zášť, nactiutrhání, pomluva, radost nad neštěstím bližního a nelibost z jeho štěstí.“

2479

Nactiutrhání a pomluva ničí dobrou pověst a čest bližního. Nuže, čest je společenské svědectví vzdávané lidské důstojnosti a každý má přirozené právo na čest svého jména, na svou dobrou pověst a na úctu. Proto nactiutrhání a pomluva urážejí ctnost spravedlnosti a lásky.

2507

Úcta k dobrému jménu a cti osob zakazuje každé nactiutrhačné nebo pomlouvačné chování či slovo.