Pomůcka k denní tiché chvíli - k dennímu rozjímání slova Božího

Jak prožít "denní tichou chvíli"?

V průběhu dějin církve se vytvořila řada způsobů, jak vést osobní modlitbu a jak vést rozjímání.

Sv. Terezie z Avily nám dává ve svém životopise velice jednoduchou, ale současně hlubokou definici vnitřní modlitby: "Podle mého mínění to není nic jiného než prodlévání u přítele, s nímž se setkáváme často a rádi sami, prodléváme u něho, poněvadž víme, že nás má rád."

Při modlitbě nejde tedy o velká slova a hluboké myšlenky, ale o prodlévání u přítele, který mě přijímá, který mě miluje. Ježíš říká také mně, co řekl svým apoštolům při poslední večeři: "Už vás nenazývám služebníky... nazval jsem vás přáteli" (Jan 15,15). Současně zve i mne: "Zůstávejte v mé lásce" (srv. Jan 15,9).

Kroky k hlubší modlitbě:

Ve svém bytě si vyhledej tiché místo, kde by ses mohl modlit nerušeně alespoň 15 min.
Zvol si dobu nejlépe vždy stejnou, která je vhodná pro tichou modlitbu.
Snaž se zcela uvolnit jak tělesně tak duševně. Odlož starosti všedního dne, nebo jestliže tě sužují, odevzdej je Pánu, aby se on sám o ně staral a tys byl od nich oproštěn.
Snaž se koncentrovat zcela na to, že jsi nyní v přítomnosti Otce, v přítomnosti Ježíšově, v přítomnosti sv. Ducha. Přitom ti může pomoci to, že zavřeš oči a představíš si např. oheň, který viděl Mojžíš v hořícím keři. Nebo si pokus představit si Ježíše (např. při uzdravování nemocných nebo na kříži, na jeho pouti nebo na loďce). Nebo niterně prožívej, jak se nad tebou vznáší Duch sv. Podstatné je ztišit se a uvědomit si: nyní jsem v Boží přítomnosti.
Když jsi naplněn vědomím Boží přítomnosti, začni Boha chválit, vzdávat mu díky a prosit. Nech do sebe proudit Boží lásku a daruj mu svou lásku jako nepatrnou protihodnotu. Pak čti slova z Písma, která jsou určena pro dnešní den*). Čti je třeba několikrát tak, aby slova do tebe pronikla a zapustila kořeny ve tvém srdci. Chápej slova tak, jakoby je k tobě nyní zcela osobně mluvil Bůh. Rozvažuj tato slova ve svém srdci jako Maria (Lk 2,19). Jestliže daný text je vzat z evangelia, představ si scénu, která je tam líčena, vstup do této scény a "zažij sám na sobě" to, co tam Ježíš říká a koná. Nenech se přitom odvést k přílišnému vzletu ducha, myšlenkové výkony tu nejsou rozhodující. Nech ve svém srdci působit Pána. Nalezneš tam pokoj a sílu, která vyvěrá z jeho přítomnosti.
Kodlitba může prostě začít rozhovorem s Ježíšem (nebo s Otcem). Snad by bylo dobré i připojit několik přímluv za rodinu, za své kolegy, za církev, za kněze, za členy společenství, za farnost apod.
Na závěr připoj "Otče náš" nebo "Sláva Otci", nebo prostě kříž.
V průběhu dne si připomínej slova Písma, o nichž jsi posledně rozjímal a čerpej z nich sílu a radost.
Někomu pomáhá i to, že si vede jakýsi duchovní deník, v němž si krátce zaznamenává, jaké měl prožitky při rozjímání.
 

*) Odkazy na tyto texty jsou uvedeny např. v Katolickém týdeníku nebo v letáčcích "Liturgie", které vydává na každý týden Pastoračřní středisko. Texty jsou uvedeny v Misálu na každý den liturgického roku, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří, 2000.

(podle příručky "Obnova Božím slovem", Pastorační středisko, Praha, 1996 a násled.)