Poznej sám sebe a potom poznáš mě (Anselm Grün)

Seberealizace, kterou se dnes snažíme dosáhnout různými psychologickými a meditativními praktikami, byla pro mnichy výsledkem důsledné modlitby Ale cílem této cesty modlitby nebyla seberealizace. Mniši nechtěli realizovat sami sebe, ale chtěli hledat Boha. Centrem dnešní ideální seberealizace je člověk. Všechno se točí kolem něj. Dokonce Bůh má sloužit k lidské seberealizaci. Cílem všech meditativních a náboženských praktik je rozvíjet všechny lidské schopnosti. Lidé rozpoznali, že k plnosti člověka patří také jeho náboženské založení. Proto je nutné je rozvíjet. Bůh se tak stává pouze prostředkem. Není zajímavý jako Bůh, ale pouze jako prostředek mé seberealizace. Mniši nechtěli realizovat sami sebe, ale hledat Boha. Snažili se odstranit v sobě všechno, co jim zakrývá Boha. Přitom zjistili, že člověk nemůže najít Boha, jestliže žije mimo sebe sama, jestliže sám sebe dobře nepozná. K poznání Boha dojdeme jenom prostřednictvím sebepoznání. To věděl již první mnišský spisovatel Evagrius Ponticus (t 399):

Chceš-li poznat Boha, nauč se znát nejdříve sám sebe.

A již dlouho před ním řekl Klement Alexandrijský (t 211), že člověk může dospět k poznání Boha jenom prostřednictvím sebepoznání:

Nejdůležitějším ze všeho poznání je, jak se zdá, poznat sám sebe; neboť jestliže někdo pozná sám sebe, potom pozná i Boha.

Podobně píše Nilus (+ kol. 430) v listu jednomu mladému mnichovi:

Především poznej sám sebe. Neboť nic není těžšího než poznat sám sebe, nic není namáhavějšího a nedá nám tolik práce. Ale jestliže jsi poznal sám sebe, pak budeš moci poznat i Boha.

Sebepoznání, které mají mniši na mysli, má různé aspekty: Jednak se člověk poznává vzhledem k Boží velikosti, kterou v sobě odráží. Člověk je Boží obraz. Takové pojetí lidského sebepoznání nacházíme především u Origena a Ambrože a v závislosti na nich pak u středověkých mnichů, spisovatelů Bernarda z Clairvaux (+ 1153) a Viléma ze St. Thierry (+ 1148):

Poznej sám sebe, protože jsi mým obrazem, a potom poznáš mě, jehož jsi obrazem. V sobě samém mě najdeš.
(...)
Oba aspekty patří k lidskému sebepoznání: člověk je Božím obrazem. Má poznat svoji důstojnost, svoji krásu a dobro, které do něj Bůh vložil, i schopnost stát se Božím příbytkem. Současně by měl v sobě odhalit všechno, co tento obraz překrývá a znetvořuje, měl by odkrýt všechnu temnotu, všechno zlé, zvrácené a znetvořené, všechno démonické. Potom jej Bůh uzdraví, obnoví v něm původní obraz, učiní jej tím, kým byl zamýšlen. A to není nic jiného než seberealizace člověka. Člověk sám sebe realizuje jako Boží obraz, nebo výstižněji řečeno: Bůh uskutečňuje v člověku svůj obraz. Cestou k tomuto cíli byla pro staré mnichy modlitba. (10)

(Anselm Grün OSB: Modlitba a sebepoznání, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 8-10)