Práce a bolest (Pavel Křivský)

Práce v lásce, práce ve světle přináší bolest. Bolest je naším stálým průvodcem, utrpení bude ještě dlouho integrující součástí lidského života. lidé se uhýbají bolesti a obyčejně ji chápou jako něco záporného, něco temného, co vyrušuje z běžného pohodlí. Bolest vždy připomíná neznámé hodnoty. Bolest je tu vždy, aby upozornila, že naše hledání musí být neustálé. Bolest odstraňuje chyby, pozvedá mysl z konservatismu a pohodlí a povznáší ji k vyšším cílům. Bolest musíme chápat ne fyziologicky, ale metafyzicky a eticky. My vidíme při bolestech a utrpení jen tělesnou stránku, jen tělesné následky, ale zapomínáme na vyšší smysl bolesti. Bolest vidíme jen z úzkého hlediska, jen z jedné stránky. Je potřeba objevit celou šíři bolesti a její funkce. Zamysleme se nad svými bolestmi, co pro nás znamenaly. Jaký jsme měli vztah k bolesti? Jistě naše chápání bolesti bylo jen povrchní a vnější a nedovedli jsme z ní vytěžit to, co nám mohla přinést. Březina uvádí několik pohledů na bolest. Je to především bolest touhy, která provází lidstvo po staletí a žene lidstvo k tomu, aby zvedalo ruce své k lepším hodnotám. Touha nenaplněná, neuskutečněná působí bolest a tato bolest pohání lidstvo, aby po staletí nezoufalo nad svými neúspěchy, nad svými neuskutečněnými sny, ale aby stále hledalo a stále usilovalo a neúnavně pracovalo k naplnění neuskutečněné touhy.
Bolesti lásky jsou dalším videm utrpení, bolest působí láska nenaplněná, neuskutečněná. Tato bolest lásky žene člověka, aby stále usiloval o to, aby láska byla naplňována, aby se nespokojila s polovičatostí. Je to tvůrčí bolest, která působí, aby láska nezploštěla a nezpovrchněla, aby láska byla tím, čím býti má.
Bolest je bdělá spolupracovnice, která zajišťuje, aby nebylo něco zanedbáno, abychom se nedali uklidniti nějakými úspěchy, abychom se neoddali marné a ješitné spokojenosti, že jsme dosáhli určité mety.
Bolest vzniklá z nepochopení je dalším naším průvodcem. Nedaří se nám všechno, jak bychom chtěli, není všude takové pochopení, jak bychom předpokládali, naši bratři a sestry nejdou tak rychle, jak bychom ve svém nadšení očekávali. Není možné, abychom chodili kolem těchto skutečností jenom povrchně, abychom soudili nebo abychom ukvapeně usilovali o uskutečnění svých plánů. Tvořivá bolest nás musí v tomto ohledu doprovázet.
Existuje bolest nad tím, že se lidé připravují o skutečné hodnoty, o skutečný život a právě z takové bolesti roste síla, která otevírá možnosti další práce.
(Pavel Křivský: Ars bene vivendi, Praha 1992 /Soukromý tisk - podle záznamů členů a členek "Kruhu"/, s.13)