Navigace: Tematické texty E Eschatologie, konec světa, věci posledníDelší texty Předpoklady vzniku církve a paruzie (Peter Pawlowsky)

Předpoklady vzniku církve a paruzie (Peter Pawlowsky)

Zprvu se zdálo, že představa dějin židovské bible (tj. "Starého zákona"), zaměřená k blaženému konečnému věku, se v Ježíšovi naplnila, i když jeho smrt - jako bolestivé přerušení - rychlý běh světa ke konci na krátký čas pozdržela. Když se však tento krátký čas prodlužoval a nechtěl nijak skončit, vedlo toto přerušení k novému dialektickému konceptu dějin: doba spásy sice už teď začala, ale není ještě dovršena. Eschatologie, nauka o posledních věcech, se rozštěpila na dvě části: na eschatologii přítomnou a budoucí. V zásadě je všechno už teď zde, smrt a bezpráví, bolest a konečnost jsou (Ježíšovou smrtí) už překonány, ale nový svět ještě není definitivně vidět. Proto je třeba čekat na druhý, budoucí konec času, o němž však Nový zákon žádné časové údaje nepodává.

Co se týče tohoto druhého očekávání, myslili a myslí křesťané stejně jako Židé: obě náboženství žijí v "ještě ne". Ale argumentování ve prospěch prvého přesvědčení je pro křesťany nesmírně obtížné. Co se na světě změnilo, ptají se jich Židé a ostatní nekřesťané už málem 2000 let, v čem tkví to "už teď" posledního času, který už nastal? Tato otázka je další neumlčitelný motiv teologického a filosofického přemýšlení až do naší doby a poskytuje látku pro všechny myslitelné modely kritiky náboženství a církve až do současnosti.

Koncem 1. století vznikl nejzávažnější pokus zvládnout problém odloženého posledního času a druhého příchodu Kristova také literárně: Apokalypsa čili Zjevení Janovo. (...)

Apokalyptické představy v děsivých obrazech konečného zápasu dobrých a zlých mocností byly rozšířeny už od makabejské doby; každá přírodní pohroma, každý společenský a politický otřes, každé pronásledování k nim přispívalo, a zejména zničení Jeruzaléma a chrámu živilo jistotu, že tak už to dlouho jít nemůže. Stejného přesvědčení byli mnozí křesťané, zejména když vypukla první masivní římská pronásledování křesťanů. Otázka zněla: proč se teď ještě nějak zařizovat ve světě, který se už zmítá v posledních křečích?

Zjevení Janovo na to dává tuto odpověď: za prvé se křesťanské obce samozřejmě musejí přítomností zabývat a zde a nyní vést slunný život: K velkému zklamání všech spekulantů začíná totiž Zjevení třemi kapitolami přísného napomínání sedmi maloasijským křesťanským obcím. Za druhé se sice musíme vzdát blízkého očekávání, to jest naděje v bezprostředně blízký druhý příchod Mesiáše Ježíše; nicméně vědomí, že žijeme v mezidobí, se ztratit nesmí, i kdyby toto mezidobí mělo trvat tisíce let.

Předpokladem pro to, aby se z nového náboženského přesvědčení mohla vyvinout církev, byly tři kroky: radikální etika Ježíšových učedníků, kteří chodili zemí, musela být přeložena pro potřebu usedlých obci; malá židovská sekta musela nechat svůj původ za sebou a své přesvědčeni šířit jako univerzální učení spásy; blízké očekáváni království Božího bylo třeba opustit a nahradit "rozdělenou" představou posledního času: počátkem konce je Ježíš Kristus, ale na konec sám si ještě musíme počkat.
(Peter Pawlowsky: Křesťanství v proměnách dvou tisíciletí, Vyšehrad, Praha 1996, 36-39)


Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 66,10-14c; Žalm Žl 66,1-3a.4-5.6-7a.16+20; Gal 6,14-18
Lk 10,1-12.17-20

Ježíš nedává učedníkům seznam věcí, které si mají zabalit s sebou, když jdou na misii. Co jsou ty zásadní skutečnosti, které misionáři potřebují pro svoji práci? Nezamluvit svůj úkol (pozdravovat se s kdekým), nést pokoj a nikoli prokletí, být pokorní a nevybíraví nejen v jídle, ale i v tom, kdo nám přišel do cesty. Úkolem je přinést Boží království, nikoli poučky, úkoly či strach z Boha. A přestože byli učedníci nezkušení, přineslo jejich počínání ovoce. Možná právě toto je zásadní: Tak často se bojíme mluvit o své víře! Když se ale s pokorou a odevzdaností pustíme do díla, zjistíme, že jde o Bohem požehnanou a skvělou zkušenost, a to i přes nástrahy Zla.

Zdroj: Nedělní liturgie

Přímluvy dle aktuálního dění pro 14. neděli v mezidobí, cyklus C / 6.7.2025

(4. 7. 2025) Ježíš poslal své učedníky hlásat evangelium a zvěstovat Boží pokoj. V síle tohoto poslání se obraťme k Bohu…

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)
(4. 7. 2025) svátek 5.7.

Průvodce synodalitou - Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím

Průvodce synodalitou - Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím
(3. 7. 2025) Nová česká kniha o synodalitě: praktický průvodce pro dnešní církev,

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

Svatý Prokop (svátek 4.7.)
(3. 7. 2025) (* Chotouň asi 970  + Sázava 25.3.1053)

Svátek sv. Tomáše (3.7.)

Svátek sv. Tomáše (3.7.)
(2. 7. 2025) "Má-li někdo pochybnosti, není nenormální..."

Nedělní přímluvy dle aktuálního dění / Slavnost sv. Petra a Pavla, cyklus C / neděle 29. 6. 2025

(27. 6. 2025) Když byl apoštol Petr uvězněn, aby byl popraven, církevní obec se za něho naléhavě modlila k Bohu. Obraťme se…

Petr a Pavel (svátek 29.6.)

Petr a Pavel (svátek 29.6.)
(27. 6. 2025) Petr a Pavel / dva sloupy církve / rybář a učenec / skála a učitel pohanů / oba ukazují svou lásku ke Kristu svým…