Příběh sebeodmítnutí mladé ženy

Jednou za mnou přišla šestadvacetiletá žena a svěřila se mi s tím, že cítí bolest v některých částech těla. Když mi řekla, co ji bolí, hned jsem pochopil, že se jedná o emocionální problémy.

Proto jsem se jí zeptal: “Zlobíte se na Boha?” Odpověděla mi: “Ne, nikdy mě ani nenapadlo, abych se na Boha hněvala. Miluji Boha, denně chodím na mši svatou, přijímám Pána Ježíše ve svátostech, modlím se, jak bych se mohla na Boha zlobit?”

Tak jsem se jí zeptal: “Umíte Bohu děkovat za všechno?” Odpověděla mi: “Neumím se k tomu vyjádřit.” Řekl jsem jí: “Dobře, pomodlíme se společně. Vaším úkolem bude jen děkovat za věci, které budu jmenovat.”

Začal jsem vyjmenovávat rozličné části jejího těla a říkat: “Děkuji ti za vlasy, děkuji ti za oči, děkuji ti za nos…” Ona mi soustavně odpovídala: “Ale já nemám ráda své vlasy, mně se nelíbí mé oči, nelíbí se mi ani můj nos…”

Vyzval jsem ji: “Prosím vás, projevte svůj hněv, rozzlobte se na Boha a řekněte mu, že nemáte tyto věci ráda.” A ona se mě zeptala: “Opravdu to můžu udělat, skutečně to můžu říct?” Odpověděl jsem: “Samozřejmě, vždyť Bůh to ví. Musíte to jen formulovat do slov.”

A tehdy začala plakat a křičet na Boha… a předtím mi řekla, že nebyla na Boha rozzlobená. Ta žena jen potlačovala svůj hněv, protože nepřijímala sama sebe.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Elias Vella, Ježíš - lékař těla i duše,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno