Příběh z Talmudu – smrt dvou synů

V židovském Talmudu se vypráví o ctnostné manželce proslulého rabína Meíra. Když byl jednou tento významný učitel na svých obvyklých cestách po rozličných školách a synagogách, za jeho nepřítomnosti mu zemřeli oba mladí synové. Jeho žena je uložila do manželských postelí a zakryla bílým prostěradlem.

Večer se rabi Meír vrátil a ptal se po svých synech, aby jim mohl dát své požehnání. "Nebudou daleko," odpověděla žena a nachystala mu večeři.
Když se najedl, řekla mu: "Manželi můj drahý, ráda bych se tě na něco zeptala."

"Ptej se, milovaná," vyzval ji rabín.
"Přednedávnem mi kdosi svěřil do opatrování vzácné klenoty, ale dnes je chce nazpět. Mám mu je vrátit?"
"To je úplně zbytečná otázka," odtušil rabi Meír. "Cožpak nevíš, že máš dát každému, co jeho jest?"
"Pojď tedy se mnou," řekla žena a odvedla ho do ložnice. Přistoupila k posteli a odhrnula bílé prostěradlo, jež krylo těla jejich synů.

Spojeni žalem padli si manželé do náručí a hořce plakali. Nakonec vzala žena svého muže za ruku a řekla:
"Rabi, neřekls mi, že máme bez váhání vrátit, co nám bylo svěřeno do opatrování? Hleď, Pán dal, Pán vzal - jméno Páně budiž pochváleno."
"Jméno Páně budiž pochváleno," odpověděl rabi Meír, "a pochváleno budiž i kvůli tobě, neboť je psáno, že žena statečná je cennější než perly. Její ústa promlouvají moudře a na jazyku mívá vlídné naučení."