Připravme lepší svět (Pavel Křivský)

Je toho tolik, co nás přitahuje, co nás posiluje, co dostáváme, co dáváme. Je toho tolik, že jsme překvapeni a z překvapení vůbec nevycházíme. Je toho tolik, že kdybychom nebyli uneseni radostí, museli bychom být sklíčeni nad nedozírným množstvím a nedozírnými hodnotami, kterých bychom chtěli dosíci, ale které nám unikají, ale které snad celý život budeme tušit, snad i uvidíme, ale nebudeme je moci tvořit. A přece otevřená cesta je tak krásná, i když nevidíme cíle, i když nevidíme všechno, i když náš pohled je jen částečný, přece je to tak radostné vědomí, že jsme na cestě, že se nám otevírá nový obzor, že se nám otevírá "brána nekonečných veřejí".

Toto vědomí je tak radostné a tak silné, že z nás uniká všechen smutek, všechna lítost, že nemáme možnost všechno vidět, všechno poznat, všemu se obdivovat, všechno prožít. Nedohlédneme konce a přece víme, že ve spolupráci uvidíme velmi mnoho. Chceme-li násobit schopnosti své a schopnosti svých spolupracovníků, musíme se zbavit rozdělenosti a anatomického individualismu. Musíme hledat spojení a spojení umocňovat účastí, plnou a celou účastí každého na společném díle. A musíme stále upínat zraky k budoucím, musíme od minulých předat vše v lepším pořádku, než jsme to převzali. Musíme jim dobře připravit cestu, aby mohli více udělat než my, aby se nezdržovali zbytečnostmi nebo maličkostmi. Připravíme jim to tak, aby mohli hned pokračovat, aby mohli hned navazovat, aby jejich hledání nebylo komplikováno. Musíme stále upírat zraky k budoucím. Musíme být dokonalými prostředníky mezi minulostí a budoucností.

Ten stálý pohled do budoucnosti, myšlenka na naše budoucí děti, na budoucí generace, na jejich objevy, na jejich cesty, bude nám jistě dodávat radost a bude nám bránit, abychom nepodléhali malomyslnosti. My nedohlédneme konce rozpjaté náruče, ale po nás přijdou ti, kteří se více přiblíží a po nich další a tak bude lidský rod postupovat k lepším a dokonalejším řešením a bude dosahovat cíle, který dnes nevidíme. Vidíme jej však v našich budoucích spolupracovnících, v jejich přibližování. To viditelné a skutečné, co nevidíme, to můžeme vidět ve snahách, pracech těch, kteří budou nastupovat po nás.

Připravme tedy lepší svět, připravme tedy lepší možnosti. Připravme mírumilovnou cestu bez násilí, bez vykořisťování, bez rozdělení. Ať se nově příchozím pracuje v lepších podmínkách, ať jdou rychleji a lépe, než my jsme mohli jít. Je to radostná cesta a nic nám nevadí, že nevidíme její konec. Nic nám nevadí, že neobjevíme všechno a že nám zůstane veliká část nepřístupná.
Jdeme opravdu radostně, nepodléháme náladovosti, skleslosti, nepodléháme netrpělivosti. Myslíme na budoucí a připravujeme cestu.

(Pavel Křivský: Ars bene vivendi, Praha 1992 /Soukromý tisk - podle záznamů členů a členek "Kruhu"/, s.19)