Přítomný okamžik (podle Michaela Quista)

Existuje jen jediný prostředek, jak nepromarnit svůj život: vložit se cele a osobně do přítomného okamžiku. ...

Lidé ve skutečnosti žijí plně jen několik měsíců ze svého života. A v osmdesáti letech pak shledávají jen těchto několik okamžiků svého života na dlani. Proč nežijí svůj život? Stále myslí, že život je tu jen pro zítřek, že je třeba připravit "svou budoucnost". Proč chceš čekat na zítřek, abys žil? Jednoho dne už pro tebe zítřek nebude a tys vlastně nikdy nežil.

Držíš se minulosti, ale ta už byla, a dnes už nad ní nemáš moc.
Svádí tě budoucnost, neboť si ji můžeš ve své fantazii formovat podle své chuti; ale ona ještě neexistuje a je zbytečné se jí zabývat.
Přítomnost je tak krátká, že jí nepřikládáš cenu; ale jen ona je ve tvé moci a tvůj život se skládá - kousek za kouskem - jen z přítomných okamžiků.

Zdá se ti, že před sebou v budoucnosti vidíš štěstí, lásku a Boha. To je ale přelud. Žalostně zapomínáš, že Bůh je vedle tebe, právě tam, kde jsi ty, v přítomných okamžicích tvého života...

Chceš-li v životě uspět, vrať minulost do rukou Božích, přenech mu i budoucnost a žij s Ním v plnosti každý přítomný okamžik, jeden za druhým.

- Přítomný okamžik
je lehký, nedrtí svou vahou
není příliš široký, není v něm místo pro neklid;
rychle prchá, neunavuje,
má lidské rozměry, můžeš ho zmoci, usměrnit a vést, on jediný je živoucí, živí tě...
Bůh na tebe čeká teď.

(Podle Michaela Quista, Mezi člověkem a Bohem, str. 70)