Jestliže mě miluješ, nemysli na svou pastvu Co znamená Ježíšovo trojí: „Miluješ mě?“ - archív citátů

Navigace: Tematické texty P Pastorace (obecně)Delší texty Proč (Joseph kardinál Ratzinger)

Proč (Joseph kardinál Ratzinger)

Kladu si otázku, proč církev nám, nic netušícím křesťanským analfabetům, také lépe nezprostředkovává víru, proč častěji nepřipomíná to, co je na katolicismu velikého: svobodu myšleni, usmíření a milosrdenství. Postrádám také její tradiční obřady, její zvyky, její svátky, které by přece na základě své dvoutisícileté zkušenosti mohla s hrdostí a uměním slavit. (121)
(...)
V naší liturgické formě se objevuje tendence - podle mého názoru falešná - provádět dokonalou "inkulturaci" liturgie v moderním světě. Je tedy ještě více zkracována a dále zbavována všeho, co je domněle nesrozumitelné; v podstatě se má transponovat do ještě "hovorovějšího" jazyka. To je ovšem zcela zásadní nepochopení liturgie a liturgické slavnosti. Liturgii přece nechápeme nějakým racionálním způsobem, jako třeba přednášku, nýbrž chápeme ji různými způsoby, všemi smysly a vtahováním do slavnosti, kterou si nevymyslela jakási komise, ale která ke mně přichází jakoby z hloubi tisíciletí a věčnosti. (122-23)
(...)
Myslím si, že bychom proto měli více vnímat sílu a moc nemanipulovatelné tradice. Její krása a velikost se dotkne i toho, kdo nedokáže racionálně zpracovat a pochopit všecky detaily. (124)


Kristus a jeho soud přece není vítězstvím zla, On je vítězstvím dobra. Proto také skutečnost, že Bůh je spravedlivý, že je soudce, je poselstvím nanejvýš radostným. Toto radostné poselství mě ovšem zavazuje. Chápu-li však radostné poselství pouze jako sebepotvrzení, pak nakonec není důležité, pak je to jen obluzení. Proto se musíme znovu smířit s úlohou soudu právě při pohledu na trpící a na ty, kterým se žádné spravedlnosti nedostává, kteří však mají na spravedlnost právo. A pak je také třeba počítat s tím, že i my sami spadáme pod toto měřítko, a proto se snažíme, abychom nepatřili k pachatelům bezpráví.

Jistě, v poselství o soudu je znepokojující prvek - a dobře, že to tak je. Vidíme třeba, jak středověcí vládci činili bezpráví, ale později, když se přibližoval soud, se pokoušeli vyrovnat je dobrými díly, dobrými činy. Vědomí, že existuje soud, bylo tedy také politickým a sociálním faktorem. Vědomí, že takto nesmím odejít ze světa, že to musím nějak urovnat- tedy že i nad těmi nejmocnějšími stojí ještě nějaká vyšší hrozba - bylo nanejvýš blahodárné. Prospívá to každému člověku. Od Krista ovšem víme, že tento soudce není chladný vykonavatel paragrafů; víme, že je milosrdný a že mu nakonec můžeme jít beze strachu vstříc. Myslím si, že si každý musí najít vnitřní rovnováhu, cítit, že podléhá soudu, a přitom poznávat: Nemohu si prostě dělat, co chci, podléhám vyššímu soudu - a na druhé straně nepropadat skrupulím a ustrašenosti.

Zdá se mi, že tím je také naznačen směr pro hlásání i pro pastoraci. Musí dokázat ve jménu práva a dobra pohrozit jak mocným, tak těm, kdo svůj život „pustoší“, promarňují a ničí. Pastorace se však nesmí stát zastrašující mocí, musí také vědět, s kým mluví. Existují citlivé, téměř nemocné duše, které se dají rychle zastrašit. Ty musíme vyvádět ze zóny strachu, musíme jim hlásat mocná slova o milosti. A pak jsou zde tlustokožci, na které se musí i udeřit. Myslím si, že to všechno patří k sobě, ale tak, že i soud je radostné poselství, protože nás ujišťuje: Svět je v pořádku, dobro vítězí. (130-31)
(...)
Pojem "lid Boží" je biblický pojem. Biblické použití pak také stanoví normu, jak tento pojem používat. Je to původně a zásadně pojem starozákonní, přičemž pojem "lid" je na hony vzdálen věku nacionalismu, souvisí spíše s kmenem, s rodinou.

Především je to výraz vztahu, což novější exegeze zřetelně ukázala. Izrael není lidem Božím, pokud se projevuje jako čistě politický národ. Božím lidem se stává tím, že se obrací k Bohu. Je lidem Božím pouze ve vztahu, v obrácení k Bohu, a to v Izraeli znamená podrobení se tóře. Ve Starém zákoně tedy pojem "Boží lid" nejdříve znamená, že Bůh si vyvolil Izrael; ten je tedy vyvolen bez vlastních zásluh, i když to není žádný významný národ, ale jeden z nejmenších. Je vyvolen z lásky. Tento pojem v sobě dále zahrnuje přijetí této lásky, což konkrétně znamená podrobit se tóře. A právě v tomto podrobení, které ho uvádí do vztahu s Bohem, je Božím lidem.

V Novém zákoně se pojem "Boží lid" (možná až na jednu dvě výjimky) vztahuje pouze na Izrael, tedy na lid Starého zákona, není to přímo církevní pojem. Církev je ovšem chápána jako pokračování Izraele, i když křesťané nepocházejí od Abrahama, a tudíž vlastně nepatří k jeho lidu. Stávají se jím, jak říká Nový zákon, protože pocházejí od Krista, a tím se stávají i Abrahamovými dětmi. K lidu Božímu patří tedy ten. kdo patří Kristu. Dalo by se říci, že pojem "tóra" je nahrazen osobou Krista; potud je "Boží lid" kategorie, které se neužívá přímo pro nový lid, ale jež se váže právě na Kristovo společenství a na život podle Krista a s Kristem, nebo jak říká Pavel: "Nechť' je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši" (Fp 2,5). "Kristovo smýšlení" pak líčí slovy: V poslušnosti podstoupil smrt, a to smrt na kříži. Pouze chápeme-li pojem "Boží lid" v biblickém pojetí, používáme ho v křesťanském duchu. Všechno ostatní jsou mimokřesťanské konstrukce, které se míjejí s podstatou. Podle mého názoru jsou to také produkty pýchy. Kdo může o sobě říkat, my jsme Božím lidem, a ostatní ne? (131-32)
(...)
Církev žije z identity všech generací, z identity přesahující čas, a její vlastní většinu tvoří světci. Každá generace se pokouší přiřadit se ke světcům a přispět svým podílem. Podaří se jí to jen tak, že přijme tuto velkou kontinuitu a bude v ní žít. (132)

(Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí (otázky kladl Peter Seewald), Portál, Praha 1997, 130-32)


Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Job 38,1.8-11; Žalm Žl 107,23-24.25-26.28-29.30-31; 2 Kor 5,14-17
Mk 4,35-41

„Proč se bojíte?“, říká Ježíš vyděšeným učedníkům. A není divu, ve tmě se jejich loď potápěla pod náporem vichřice. Není snadné uvěřit, že Ježíš má moc utišit bouři, že je spolehlivým Mistrem, pevným bodem vesmíru, před kterým i zlo musí padnout na kolena. Je obtížné tomu uprostřed divokého světa věřit, ale lze si to ověřit! Buď vlastní zkušeností, pokud se zkusíme o víru skutečně opřít, z dějin, anebo ze svědectví jiných lidí. Stálo by za to slyšet jiné křesťany z našeho společenství, kteří se o Boha opřeli a zažili to, co učedníci: moře zmlklo a nastalo úplné ticho. Zkusme si sami vzpomenout, kdy se Bůh v našem životě o nás postaral?

Zdroj: Nedělní liturgie

Narození Jana Křtitele (svátek 24. 6.)

Narození Jana Křtitele (svátek 24. 6.)
(23. 6. 2024) Početím Jana Křtitele se odstartovaly události přímo vedoucí k našemu vykoupení. Proto církev věnuje pozornost nejen…

MANŽELSKÁ SETKÁNÍ - Letní kurzy v roce 2024

MANŽELSKÁ SETKÁNÍ - Letní kurzy v roce 2024
(22. 6. 2024) Kurzy zaměřené na obnovu a prohloubení vztahů mezi manžely a v rodině s názvem ´Manželská setkání´…

Sv. Jan Fisher (svátek 22.6.)

Sv. Jan Fisher (svátek 22.6.)
(21. 6. 2024) Horlivý a zbožný biskup, který žil v chudobě. Reformátor kléru. Popraven králem Jindřichem VII. 22. 6. 1535

sv. Tomáš More (22.6.)

(20. 6. 2024) Filozof, politik, humorista, mučedník... Popraven (1535) králem Jindřichem VII. 

Patron lidí závislých na alkoholu - Matt Talbot (19.6.)

Patron lidí závislých na alkoholu - Matt Talbot (19.6.)
(18. 6. 2024) Matt se narodil 2. 5. 1856 v Dublinu v Irsku. Všichni muži v rodině pili tak, že se…

Pouť důvěry Taizé - 47. Silvestrovské setkání evropských mladých dospělých

Pouť důvěry Taizé -  47. Silvestrovské setkání evropských mladých dospělých
(16. 6. 2024) Estonské hlavní město Tallinn bude hostit příští evropské setkání mládeže Taizé ve dnech 28.12.2024-1.01.2025.

Jan Nepomucký Neumann (svátek 19.6.)

Jan Nepomucký Neumann (svátek 19.6.)
(15. 6. 2024) Prachatický rodák Jan Nepomucký Neumann se stal misionářem v USA a americkým světcem. Ztělesňoval most mezi různými…