Proč /Kristus/ přirovnal milost Ducha svatého k vodě? (sv. Cyril Jeruzalémský)

Voda, kterou mu já dám, stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života. (Jan 4,14)

Proč /Kristus/ přirovnal milost Ducha svatého k vodě?

To proto, že na vodě všechno záleží, že z ní žijí rostliny i živočichové, že jako déšť sestupuje z nebe, že prší stále stejně a stále stejná, a přece má rozmanité účinky: jinak působí na palmu a jinak na révu; a ve všem je vším. Je to stále stejná voda a neexistuje žádná jiná; déšť se přece sám nemění a nepadá pokaždé jiný. Přece však tím, že se přizpůsobuje složení přijímajícího prostředí, působí všude právě to, co je potřebné a náležité.
A stejně je tomu také u Ducha svatého. Ačkoliv je jeden, stále stejný a nedělitelný, přiděluje každému milost, jak sám chce. A jako na vyschlém stromě, když dostane vodu, vyrazí výhonky, tak i hříšná duše /člověk/, obdařená v pokání /obrácení/ darem Ducha svatého, přináší ovoce (spravedlnosti). Je to vždycky jeden a týž Duch svatý, přece však na Boží pokyn a v Kristově jménu působí nejrůznější mocné činy.
Projevy Ducha jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. (1Kor 12,7)
Přistupuje k nám tiše a mírně, cítíme jeho sladkost a vůni; jeho jho je velmi lehké. Jeho příchod předcházejí záblesky paprsků světla poznání. Přichází skutečně jako pravý ochránce; přichází přece zachránit a uzdravit, poučit a napomenout, povzbudit a potěšit, dát duši světlo....
Když byl někdo dříve ve tmě a náhle spatří slunce, má rázem oči plné světla a jasně vidí, co dříve neviděl; podobně je na tom ten, komu se z milosti Boží dostalo daru Ducha svatého; duše se mu naplní světlem, a povznesen nad lidské možnosti vidí, co dříve neznal.

(Svatý Cyril Jeruzalémský)

/Denní modlitba církve, lekcionář č. 2, str. 307n/