Příběh znásilněné ženy

Nejkrásnější stupeň odpuštění, je přijetí. Tehdy přijímáme jako Boží dar všechno, co se stalo. Ať už se nám stalo cokoli, ať už to bylo jakkoli strašné, Pán může všechno využít k dobrému. Mohl bych vám vyprávět mnoho příhod o tom, jaká síla plyne z toho, když chválíme Pána i za to, co se nám stalo v minulosti.

Jednou jsem měl v kostele duchovní cvičení pro velkou skupinu lidí. Druhý den za mnou přišla jedna žena s pláčem. Vyprávěla mi o události, která se jí stala před dvěma roky. Byla sama doma, když ji přepadl a znásilnil muž s maskou na tváři. Její manžel byl v práci, ale neodvážila se mu to povědět, protože se bála, že jí neuvěří. A tak to všechno držela v sobě a překonávala hněv, který k neznámému cítila. Vyvolalo to v ní velké napětí a depresi.'

Když přišla za mnou, řekl jsem jí: “Poklekni a děkujme spolu Pánu za to, co se stalo.” Bylo to pro ni příliš a zeptala se mě: “Jak bych mohla děkovat Bohu za to, co se stalo, když to bylo zlé?” Snažil jsem se jí vysvětlit, že nebudeme děkovat Bohu za znásilnění, ale budeme děkovat Bohu za to dobro, které z této události může vzejít. “Jaké dobro může vzejít ze znásilnění? Co s tím může Bůh udělat?” Řekl jsem jí: “Já nevím, to je Boží věc. My mu musíme jen děkovat a ostatní nechat na něm.” I když byla znechucená, protože na tu událost z doby před dvěma roky nemohla zapomenout, poklekla a spolu jsme se modlili a chválili Pána.

Už jsem se s touto ženou nikdy nesešel. Ale o tři dny později, když jsem pokračoval v duchovních cvičeních, za mnou přišel muž a chtěl se mnou mluvit. Řekl mi, že před třemi dny v sobě pocítil velkou sílu, která ho nabádala, aby se šel vyzpovídat. Bojoval se svým svědomím, ale nepomohlo to. Musel přijít, aby mi vyprávěl, jak před dvěma lety přepadl jednu ženu a znásilnil ji.

Jistě, on nevěděl, že ta žena chválila Boha za to, co se stalo, ale ani žena se nikdy nedozvěděla, jaké dobro přinesla její modlitba chvály. Skutečnost ale byla taková, že se tento muž ze svého hříchu vyzpovídal, přijal svátost oltářní a obrátil se.

Tady vidíme, jaká moc pochází z toho, když chválíme Pána za věci, které byly v našem životě nepříjemné, a když ho necháme konat tak, jak on chce. Na tomto pátém stupni přijímáme fakt, že jsme zranění, přijímáme tedy svou slabost namísto toho, abychom ukazovali na ty, kdo nás zranili. Začínáme přijímat pravdu, že jsme slabí. Vždyť jsme zranění, právě proto, že jsme slabí.

Se svolením zpracováno podle knihy:
 Elias Vella, Ježíš - lékař duše i těla,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno