r. 1997

Ve wordu je text ke stažení zde


MARIA

"Budou mě blahoslavit všechna pokolení" (LK 1,48). Úcta církve ke svaté Panně je niterný prvek křesťanského kultu. Věřící se v modlitbách utíkají pod její ochranu ve všech nebezpečích a potřebách.
Tato úcta se podstatně liší od úcty klanění, která se vzdává vtělenému Slovu stejně jako Otci i Duchu svatému. (Katechismus, § 971)

Křesťanská modlitba se zaměřuje na rozjímání "tajemství Krista" i při růženci. Křesťanská modlitba má směřovat k poznání lásky Pána Ježíše, ke spojení s ním.
(Katechismus, § 2708)

Ježíšovo jméno je středem křesťanské modlitby. Všechny liturgické modlitby končí formulí "per Dominum nostrum Jesum Christum..." - skrze našeho Pána, Ježíše Krista. Modlitba "Zdrávas Maria" vrcholí slovy "a požehnaný plod života tvého, Ježíš".
(Katechismus, § 435)

Modlitba růžence v sobě obsahuje stále se opakující volání po Mariině přímluvě; zahrnuje v sobě všechnu bídu doléhající na člověka a obsahuje rozjímání a přemítání o jejím životě, který byl naplněný Bohem. Toto rozjímání je zaměřeno na život Kristův.
(Romano Guardini)





Maria - Bohem obdarovaná
Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli. (Lk 1,46-47). Těmito slovy Maria nejprve vyznává, jakých zvláštních darů se jí dostalo, a potom připomíná všeobecná dobrodiní, jimiž Bůh neustále pečuje o lidské pokolení.
Právem mohla jásat v Bohu - Ježíši, svém spasiteli, zvláštní radostí jako žádný jiný svatý, neboť věděla, že ten, kterého znala jako věčného původce spásy, se zrodí na svět v čase z jejího těla bude v jedné a téže osobě skutečně její syn i Pán.
Veliké věci mi učinil ten, který je mocný. (Lk 1,49). Nic tedy nepřičítá jako zásluhu sobě, všechnu svou velikost pokládá za dar Boha; on jediný je sám svou podstatou mocný a veliký, a ze svých věrných, kteří jsou malí a slabí, činí silné a velké.
Správně pak dodala: Jeho jméno je svaté. (Lk 1,49). Tak povzbudila ty, kdo ji slyšeli, a učí všechny, k nimž dospějí její slova, že se mají utíkat k víře a k vzývání Božího jména, aby i oni mohli mít účast na věčné svatosti a pravé spáse, podle slov proroka: Spasí se ten, kdo bude vzývat Boží jméno. (Jl 3,5). A to je to jméno, o němž říká výše: Můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli. (Lk 1,47). (Svatý Beda Ctihodný)

Maria dala Bohu - Ježíši všechno. Své srdce, svou čest, svou krev a celou moc své lásky. (Romano Guardini)





Jak uctívat Pannu Marii
Abychom porozuměli Ježíšově matce a jejímu přínosu k dílu spásy, nemá nás vést jen náklonnost, ale především světlo Ducha svatého.
Už koncil všechny výslovně vybízí "aby se zdrželi nesprávného přepínání" (LG 67). Takové přepínání vychází od zastánců radikálního požadavku, aby všechna výsostná práva Kristova a veškerá charismata církve byla systematicky vztahována také k Marii.
Naopak je nutné v mariánském učení vždy zachovávat nekonečný rozdíl, který existuje mezi lidskou osobou Mariinou a božskou osobou Ježíšovou.
Obdobně ale koncil všechny vybízí "aby se zdrželi příliš úzkého hlediska", to znamená nebezpečí ukrácení, jehož cílem je zmenšit či téměř vymazat význam Marie v dějinách spásy.
Takových extrémních pozic se lze vždy vyvarovat věrností zvěstované pravdě, jak je vyjádřena v Písmu a v apoštolském předání.
Křesťanské učení nás vyzývá, abychom ji přijímali jako dokonalý vzor přitakání Boží vůli.
Skrze svoji blízkost věcem našeho všedního života nás Marie podporuje v našich zkouškách, dodává nám odvahy v obtížích a stále nás odkazuje k cíli věčné spásy.
(Z promluvy Jana Pavla II., 3.1.96)