r. 1999 (počkat na svou duši; bez volna je člověk rozkouskovaný)

Ve wordu je text ke stažení zde



DOVOLENÁ:
NECHAT SE
"POLÍBIT"
VOLNOU
CHVÍLÍ

Dovolená je časem pro volné chvíle, pro klid, pro tělesný a duševní odpočinek. Přesto zůstává naše psychika mnohdy ošizena, bez odpočinku. Aby si člověk mohl odpočinout, potřebuje čas. V hlavě totiž nelze něco jednoduše přepnout a změnit životní rytmus.
Dovolenou mají mnozí přesně naplánovanou měsíce předem. A po konci dovolené se cítí tak, že by se z ní potřebovali zotavit.
Umíme dnes ještě vůbec odpočívat, skutečně vypnout?
Dopřejeme si okamžiky, kdy se necháme "políbit" volnou chvílí?

"Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi a já vás občerstvím," praví Ježíš.




VOLNÁ CHVÍLE:
· znamená "nemít žádnou práci", (což ale není nicnedělání, nuda, lenošení...)
· znamená "něco nemuset"
· znamená být volný od výkonnosti a něčích požadavků, volný od toho být neustále ve střehu a k dispozici jak to bývá v zaměstnání, volný od tlaku různých úkolů, či nadřízeného
· znamená "přijití k sobě", "přebývání u sebe a se sebou", je to opak rozptýlení a neustálého odvádění pozornosti
· je jednou z cest k sobě samému, do svého nitra...

"POČKAT" NA SVOU DUŠI
Ve volných chvílích je dobré "počkat" na svou duši, která zůstala někde ve světě hektiky, povinností, plánování, a "nechat ji k sobě přijít".
Ve zklidnění a uvolnění je člověk otevřen pro zcela nové zkušenosti, vnímá vědoměji své já, své tělo, dech, tlukot srdce, sluneční paprsky, ale i blahodárnost stínu.
Člověk vidí kolem sebe věci, které jinak ve spěchu přehlédne. K tomu často nepotřebuje ani zrak a sluch, ale jednoduše srdce...




"BEZ VOLNÝCH CHVIL
JE ČLOVĚK NEÚPLNÝ
A ROZKOUSKOVANÝ
NA ČÁSTI " (R. GUARDINI)
Ve volném čase můžeme přijít k sobě, ke smyslu našeho konání, našeho života, můžeme přijít ke druhým a k Bohu... Neboť vždy, když člověk proniká do hloubky svého já, do hloubky věcí, začíná žasnout nad sebou, nad celým světem...
Kdo si umí dopřát volné chvíle a pokouší se hledět srdcem, pro toho se otevírá cesta z tohoto světa do světa Božího...

MALÉ TYPY PRO DNY VOLNA
Dělat jednou něco docela jiného. Namalovat obraz, zase číst knihu, udělat něco předem ne-promyšleného a neptat se hned proč. Prožít něco docela nového, neplánovaného, dobrodružného, něco prozkoumat, snad docela vynalézt, vyjít do přírody, poslouchat dobrou hudbu vyjímečně ne jako kulisu. Být skutečně člověkem, sebou samým, zabývat se otázkami jinak odsouvanými, mít čas pro lidi, žít a ne se jen nechávat žít, říkat "já" a ne "lidé" nebo "ono by se."




UMĚT SE ZASTAVIT
Velmi často se člověk v dnešní době ničí proto, že si už neumí udělat volný čas a zastavit se, porozhlédnout se a uvědomit si sebe sama; už si netroufá zamyslet se, protože se leká zodpovědnosti. Spěch mu dává dojem života. Ve skutečnosti se pouze ohlušuje, utíká před sebou samým a odsuzuje se k pudovému životu. Není už zcela člověkem, ale dostává se na úroveň zvířete. Ochota zastavit se je první krok, který člověku dovolí vrátit se k sobě samému.
Máš-li strach zastavit se, může to skutečně znamenat, že máš strach potkat sám sebe. A máš-li strach ze setkání se sebou samým, je to proto, že už na sebe nejsi zvyklý, již se neznáš, bojíš se svých výčitek a požadavků.
Být ochoten zastavit se znamená být připraven pohlédnout na sebe. Nemusíš ale na sebe hledět sám. Sobě plně porozumíš a sebe poznáš jen ve světle Boha, který tě stvořil k naplněnému životu.
Nezabíjej čas, je ti dán Prozřetelností Boží; Bůh je v něm přítomen, zve tě k přemýšlení a k rozhodnutí, aby ses stal více člověkem.

(Podle M. Quista)