r. 2000 (obnova člověka; co je to pokání?; skutky pokání; zapři sám sebe; milosrdenství pro každého)

Ve wordu je text ke stažení zde


POSTNÍ DOBA
OBNOVA ČLOVĚKA





OBNOVA ČLOVĚKA
SE USKUTEČŇUJE
SKRZE OBRÁCENÍ
A PŘÍKLON K BOHU.

(P. HANS BUOB)


Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se, kde je dobrá cesta a vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid. (Jer 6,16)


VÝZVA A NÁPLŇ
POSTNÍ DOBY:

ČIŇTE POKÁNÍ
A VĚŘTE EVANGELIU (Mk 1,14)

CO JE TO POKÁNÍ ?
Napovědět nám může původní význam slov použí-vaných v hebrejštině - řeči Bible a židovského náboženství. Hebrejská slova používaná pro pokání znamenala v běžné hovorové řeči: "změnu cesty, návrat po ní v protisměru", ale i "vzdychání, pociťování lítosti". V náboženském jazyce pak vyjadřovala nové orientování se ve všem jednání, odvrácení od toho, co je zlé a navrácení se k Bohu.
České překlady těchto slov používají výrazy: pokání, obrácení, změna smýšlení. Původním smyslem pokání je neustálá revize (dosavadního) směru naší životní cesty.
Odmítnutí pokání - "nekajícnost" pak znamená nerevi-dování směru cesty, upravování skutečnosti podle sebe, ubí-rání se cestou, která je možná momentálně cestou menšího odporu, ale která nemusí mít pro náš život perspektivu.

Choďte po všech cestách, jak jsem vám ukázal,
a povede se vám dobře, praví Bůh. (srov. Jer 7,23)


POKÁNÍ V PRAXI
Člověk, který slyší o pokání, může udělat jednu špatnou věc: obrátit se jen k sobě samému, zaměřit se jen na sebe a na své chyby. Může se sám začít všemožně pokoušet o polepšení, což se mu ale málokdy zdaří.
Lze k tomu přistupovat ale i jinak: vzít výzvu evangelia celou: "Čiňte pokání (obraťte se) a věřte evangeliu" (Mk 1,14).
Zde již jde o něco jiného: o obrácení a věření evangeliu, které nám Bůh dal k naší záchraně a pomoci. Evangelium je totiž "moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří" (Řím 1,16).
A věřit neznamená jen "vědět", ale hlavně "spolehnout se". Spolehnout se na toho, kdo přichází do našeho života jako ten, kdo zachraňuje. Na Ježíše Krista. Budeme sice dál zápolit se svými chybami, slabostmi a neschopnostmi, ale můžeme při tom všem vycházet z jiného základu: z Božího života, který nám byl v Kristu darován a který má sílu k proměně našich slabostí a našeho celého života.






Veškerá hodnota pokání
spočívá v tom,
že nás znovu poutá k Bohu
v důvěrném a velkém přátelství.
(KKC 1468)



TRADIČNÍ SKUTKY POKÁNÍ
Během staletí se osvědčilo
několik "kroků" na cestě pokání:


PŮST, ZŘEKNUTÍ SE
Postem se nemíní jen zdrženlivost v jídle a jiné projevy sebekázně. Půst je hlavně zřeknutí se všeho, co je v našem životě zbytečné, co je pro nás jen přebytečnou "zátěží". V postu se "držíme zpět", abychom Bohu otevřeli v našem životě prostor. Výzva postu je: nebuďme "živi jen chlebem", ale též Božím slovem. Proto četba a naslouchání Božímu slovu je důležitým prostředkem pokání...
Člověka nezajišťují zásoby, pojistky a bohatství, ale Otec v nebesích…



ALMUŽNA, ČINĚNÍ DOBRA
Tím, čeho se (postem) vzdáme, můžeme obohatit toho, kdo to potřebuje. Almužna může znamenat: dávat sebe, svůj čas, zájem, trpělivost, hmotné prostředky všem těm, kteří to potřebují. Počínaje vlastními dětmi, životními partnery, rodiči, až po lidi osamělé, nešťastné, trpící, únavné... Zřeknutím se něčeho ve prospěch bližních realizujeme základní přikázání lásky a ztotožňujeme se s Kristem.
Almužnou se míní nejen hmotná pomoc…

MODLITBA
Modlitbou se sbližujeme s Bohem. Modlitba je příležitostí přezkoumat a probrat s Pánem vše důležité z našeho života. Modlitba je ale též projevem naší lásky k bližním, modlíme-li se za druhé, za známé i neznámé, za lidi, kterým tato služba může prospět.
Modlitba je setkávání s Bohem, který má moc do života vnášet světlo, pokoj, sílu…



SMÍŘENÍ
Smíření s Bohem, bližními i se sebou samým. K pokání neodlučně patří poznání a vyznání všeho špatného z naší minulosti, všech našich špatných cest a následné smíření se. Vrcholem je svátost smíření - zpověď. V ní jde o setkání s Bohem, který je schopen a připraven všechno zlo z naší minulosti smazat a odpustit. Tímto nás zbavuje tíže minulosti a jejích důsledků. Osvobozuje nás tak k novému vyjití do života.
Poznat, uznat a vyznat poklesky minulosti činí člověka schopným čelit pokušením a obtížím dneška.


Ježíšova výzva k obrácení a k pokání nemíří především na vnější skutky, "žíněné roucho a popel", posty a umrtvování, nýbrž na obrácení srdce, na vnitřní pokání. Bez něho zůstávají kající skutky neplodné a lživé. Vnější skutky jsou pouze pomocí k proměně srdce.
VYKROČIT KE SVOBODĚ



JEŽÍŠ ŘEKL: "KDO CHCE JÍT ZA MNOU,
ZAPŘI SÁM SEBE" (MT 16,24)

Pravděpodobně nám tato Ježíšova slova zní nepříjemně. Zapřít sebe, své záměry, není nic radostného.
Avšak tento pohled je velmi povrchní. Ježíšova výzva k sebezapírání je osvobozením od egoismu, od stálého kroužení kolem sebe, kolem svých tužeb a plánů. Uposlechnout jeho slovo znamená vykročit ke svobodě. On dává sílu vykročit od egoismu ke svobodě.
Časem pak s překvapením zjišťujeme, že dostáváme ještě víc než to, čeho jsme se vzdali a co jsme si původně přáli. Neboť Kristus není chudým žebrákem, ale štědrým dobrodincem.


PŘÍLEŽITOST PRO KAŽDÉHO

ZOUFAL BYCH, KDYBYCH NEZNAL TVÉ MILOSRDENSTVÍ, BOŽE. (SV. EFRÉM)

Bůh nabízí své milosrdenství každému, kdo je chce přijmout, i člověku vzdálenému a pochybujícímu.
Současnému člověku, znavenému průměrností a falešnými nadějemi, se tak nabízí možnost vydat se na cestu k plnosti života.