r. 2002 (Bolesti umírání jsou porodními bolestmi)

Ve wordu je text ke stažení zde



BOLESTI UMÍRÁNÍ
JSOU PORODNÍMI BOLESTMI.
SKRZE NĚ SE RODÍME
DO PLNOSTI BOŽÍCH DĚTÍ.
(HENRI J. M. NOUWEN)




JAK SE MÁME PŘIPRAVIT NA SMRT?

Tak, že budeme žít každý den s vědomím, že jsme děti Boha, jehož láska je silnější než smrt.
Úvahy o posledních dnech našeho života a starosti o ně jsou zbytečné. Když totiž přeměníme každý den v oslavu toho, že jsme oblíbení synové a oblíbené dcery Boží, umožní nám to prožít naše poslední dny, ať krátké či dlouhé, jako dny zrodu.
Bolesti umírání jsou porodní bolesti. Skrze ně opustíme dělohu světa a narodíme se do plnosti Božích dětí. (Henri J. M. Nouwen)



MÁTE STRACH ZE SMRTI?

„Máte strach ze smrti?“
Má otázka Matku Terezu překvapila. Na okamžik se mi zadívala do očí, a pak se nahlas rozesmála.
„Ne, vůbec,“ prohlásila. „Umřít znamená vrátit se domů. Copak máte strach vrátit se domů ke svým drahým? Okamžik smrti nedočkavě očekávám. Tam nahoře najdu Ježíše a všechny lidi, kterým jsem se v tomto životě snažila dát lásku. Sejdu se tam s dětmi, které jsem se pokoušela zachránit a které mi umřely v náručí a považovaly mě přitom za svou maminku. Najdu tam všechny chudé, kterým jsem pomohla, umírající, kteří vydechli naposledy v domě, který jsem pro ně v Kalkatě postavila. Budou tam prostě všichni lidé, kteří mi na této zemi byli drazí. Takže to bude nádherné setkání, nemyslíte?“
Oči se jí při těch slovech třpytily překvapivým klidem a štěstím. Mezitím jsem dosnídal. Matka Tereza sklidila nádobí na tác a stáhla ze stolku ubrus, který předtím rozprostřela. Ve dveřích se objevila mladá sestra a Matka jí tác podala. „Tak a teď se můžeme vrátit k rozhovoru, který jsme posledně přerušili,“ řekla.
(Z knihy Renzo Allegriho: Matka chudých,
vydalo Karmelitánské nakladatelství)



Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne,
i kdyby umřel, bude žít. (Jan 11,25)



PŘEDSTAVTE SI HOSTA NA VEČÍRKU,
JE UŽ UNAVENÝ A CHTĚL BY JÍT DOMŮ…

Jednou se řeč stočila na poslední věci člověka, i tázali se svatého Lynase, má-li strach z umírání.
„Představte si hosta na večírku,“ odpověděl jim. „Pozná tam pár zajímavých lidí, semtam někomu poradí a přijme pár dobrých rad od jiných. Rozhovor ho baví, najedl se a napil do sytosti, ale teď už je unavený a chtěl by jít domů. Má se bát odchodu?“

AŽ SE NAUČÍTE HLEDAT VZKŘÍŠENÍ,
POTOM UŽ SMRT HRAVĚ ZVLÁDNETE…

„Copak jsi tak smutný, Lynasi?“ zeptal se mírným tónem Bůh, když se svatý Lynas vracel z letiště, kam byl vyprovodit přítele, o kterém věděl, že se s ním patrně už nikdy neuvidí.
„Zrovna jsem přemýšlel, proč je život plný takových malých úmrtí,“ odpověděl svatý Lynas. „Loučení, změny zaměstnání, konce přátelství. Tisíce drobných, nenávratných smrtí.“
„Jářku,“ povídá Hospodin, „tímhle způsobem já vás trénuju. Až se za každým tím ´malým úmrtím´ naučíte hledat nové vzkříšení, potom tu velkou, opravdovou smrt už hravě zvládnete.“

(Z knihy Franka Pagdena: Evangelium podle svatého Lynase,
vydalo Karmelitánské nakladatelství)