r. 2003 /další rok před námi, Já jsem s tebou, čas jako osud?, kolik mám času?, jistota lásky, zpomal/

Ve wordu je text ke stažení zde


DALŠÍ ROK
PŘED NÁMI


BŮH PRAVÍ:
JÁ JSEM S TEBOU.
BUDU TĚ STŘEŽIT
VŠUDE, KAM PŮJDEŠ.
NIKDY TĚ NEOPUSTÍM…
(BIBLE, Gn 28,15)


ČAS JAKO DĚSIVÝ OSUD ?

Je velikou útěchou, uvědomujeme-li si, že konec, který jednou přijde, na nás nepadne jako děsivý osud, ale že je v rukou dobrého a vševědoucího Boha, který od věčnosti zná počátek cíl i vrchol našeho života.
(Balthasar Fischer)

Buď je naší budoucností Bůh,
nebo žádnou budoucnost nemáme… (Lacordaire)



ŽIVOT JE TROCHA ČASU

Život je trocha času, který nám byl dán, abychom se naučili milovat, a tak se připravili na setkání s Věčnou láskou. (dle Abbe Pierra)



JAK TEN ČAS BĚŽÍ…
Občas nás zarazí, jak ten čas běží: v trávě se ještě válejí ohořelé rachejtle, a už zase slavíme Silvestra; lidé, které člověk znal v kočárku, už vozí svoje děti; stojíme nad hrobem člověka, u kterého jsme nečekali, že nás předejde…



KOLIK MÁM VLASTNĚ JEŠTĚ ČASU JÁ?
Možná nás napadne myšlenka: „Kolik mám vlastně ještě času já?“ „A na co vlastně?“ Kdosi pravil, že když Bůh stvořil čas, udělal ho dost. Dal nám dost času na to, co je podstatné: „… abychom se naučili milovat, a tak se připravili na setkání s Věčnou láskou“.


VŽDY NÁM ZŮSTÁVÁ JISTOTA LÁSKY…
I když nás ovlivňují i omezují okolnosti našeho života, vždy zůstává jistota, že každý z nás je stvořen z lásky a pro lásku a že tento Boží plán se mnou nemůže nikdo a nic zvenčí zničit.


(Zpracováno podle knížky „O milosrdenství s Kateřinou Lachmanovou“, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství)


Já jsem s vámi po všechny dny, praví Ježíš...
(Mt 28,20)



UČIŇME NĚCO PRO SEBE


NEZAPOMEŇ SE ZASTAVIT A PŘIVONĚT K RŮŽI
Mnozí jste již slyšeli známý výrok: „Nezapomeň se zastavit a přivonět k růži.“ Ale jak často si ve skutečnosti uděláme čas a vypadneme z hektického tempa svého života, abychom vzali na vědomí okolní svět? Příliš často se necháme uvěznit nabitým denním rozvrhem, že si to ani neuvědomíme, že zapomínáme žít.

ZPOMAL, ABY SES MOHL ROZHLÉDNOUT
Učiňme něco pro sebe na cestě životem: zpomalme a udělejme si čas na to, abychom se mohli rozhlédnout kolem sebe a uviděli, co se děje právě teď, právě tam, kde právě jsme (třeba i právě zde, při čtení této nástěn-ky…). Možná totiž přicházíme o něco nádherného.


(Podle J. M. Thomase z knížky „Slepičí polévka pro duši“, kterou vydalo nakladatelství Columbus)







Nyní je čas příhodný, nyní je den spásy! (2Kor 6,2)

Moje budoucnost je ve tvých rukou, Bože! (Žl 31, 16)