r. 2005 (nic se nedaří..., shon je násilím - dle: Stinissen Wilfrid)

Ve wordu je text ke stažení zde



NIC SE NEDAŘÍ…

Jsme bezmocní


Učedníci jsou sami na moři daleko od břehu a zápasí s vlnami proti větru, vypráví svatý Matouš (14,24). Nedokážou si poradit, chybí jim Ježíš. Evangelium nám často ukazuje, že se nic nedaří,
není - li přítomen Pán. V okamžiku, kdy se objevuje, sítě se naplní tak, že člun jde téměř ke dnu (Lk 5; Jan 21).

Neboť beze mne nemůžete činit nic, prohlašuje Ježíš (Jan 15,5). Chce tím říct, že nelze vykonat nic podstatného, co by mělo trvalejší charakter. Vnější a povrchní věci zvládáme poměrně snadno: pracujeme, jíme a spíme, aniž potřebujeme nějakou zvláštní pomoc od Boha. Jakmile jde ale o to, kvůli čemu jsme byli stvořeni a co dává všemu smysl a hodnotu, především o lásku, jsme bezmocní.

Bůh je láska. Dokud se neotevřeme tak, aby nás naplnil, vyjdou všechny naše pokusy milovat naprázdno, ale všude tam, kde opravdu existuje láska, je i On. Čím jsme přístupnější, tím patrnější je na nás jeho láska. Chceme-li životem v lásce, zbývá nám jediná cesta: stále více důvěřovat Bohu a přijímat ho, stále více mu dovolovat, aby „zůstával s námi“.






SHON JE NÁSILÍM

Každý má svůj rytmus


Shon je násilím. Každý člověk má svůj přirozený rytmus. Toužíme-li se harmonicky rozvíjet, je důležité, abychom se tomuto tempu přizpůsobili. Dozajista se tu a tam octneme v situaci, kdy ho budeme nuceni zvýšit. Za normálních okolností bychom však měli být ke svému přirozenému rytmu vnímaví.

Uspěchaný člověk nikdy neposkytne svým činům čas dozrát. Proto jsou mnohdy nakonec prázdné a nenesou dobré ovoce. Ukvapené činy jsou „chrleny“ takřka násilím, zatímco člověk žijící v souladu se svým rytmem umožní svým činům rodit se v pokoji a z hloubi. Všichni se můžeme snažit překonat svůj sklon k uchvátanosti. Přestože nám vnější podmínky vnucují rychlé tempo, lze si tu a tam udělat přestávku na to, abychom nabrali sil a znovu nalezli sami sebe, svůj rytmus a snad také Boha. Nejlepším způsobem takové pauzy je okamžik vnitřní modlitby. V ní nalézáme Stvořitelův rytmus!

Tím, kým máme být, se můžeme stát pouze za předpokladu, že zachováme tempo, které nám určil Bůh.