r. 2005 /s obavami hledím do budoucna, žalář času, pane oni nemají čas/

Ve wordu je text ke stažení zde


S OBAVAMI HLEDÍM
DO BUDOUCNOSTI

„Vážený pane Škarvado, jedním dechem jsem přečetl vaši knížku rozhovorů ´Svedl jsi mě, Hospodine´. Moc mě oslovil váš životaběh. A trochu Vám taky závidím: prožil jste napínavý, zajímavý a plodný život. Já mám ale život před sebou. A s obavami nyní hledím do budoucna: (terorismus, narušené životní prostředí, rostoucí nezaměstnanost, smutný stav politiky, mnohé nemoci, vrtkavost lidských vztahů atd.). Co byste k tomu řekl mně? Jak já se mám vydat do života? Čeho se mám držet, abych se za takových šedesát let mohl ohlédnout zpátky jako vy?“
(Jiří)
„S obavami hledíte do budoucnosti“. Myslíte, že já jsem podobné obavy neměl? Když mě gestapo zavřelo tatínka, když jsem nevěděl, zda se mi podaří ukončit gymnázium, když jsem se potom po ukončení studia v Římě najednou dozvěděl, že se nemohu vrátit do vlasti, nebylo to moc veselé.
Ale když ono je to všechno v režii Boha, který nás miluje. A z té knížky jste poznal, že to nakonec všechno dopadlo dobře a já jsem přesvědčen, že dopadne dobře i moje konečné setkání s Bohem. Tak čeho bych se bál?
(Z internetového rozhovoru s biskupem Škarvadou na www.vira.cz)

Moje budoucnost je ve tvých rukou, Bože! (Žl 31, 16)



ŽALÁŘ ČASU ?

ČAS NELZE PRODLOUŽIT
Žijeme ve zvláštním žaláři času. Když prožíváme něco krásného, zdá se nám, že čas běží příliš rychle. Když naopak prožíváme něco bolestného, vleče se pomalu. A když se srdce člověka zastaví, zastaví se i čas. Nelze ho prodloužit.

JE TO TAK U VŠECH LIDÍ
Nejsme pány času. Jsme jen jeho správci. Čas je drahocenný dar, který dostáváme od Boha. Na konci svého života ho zase odevzdáváme. Tak je to u všech lidí. Nikdo nad ním nemá větší moc, i kdyby byl nejmocnější na tomto světě.

NA ČEM ZÁLEŽÍ
Pokud má mít náš čas nějaký smysl, záleží jen na tom, co do té míry času nám přidělené vkládáme, čím ho naplňujeme. Jestliže svůj čas naplňujeme třeba i jen drobnými činy lásky vůči druhým, náš čas neuběhne neužitečně a nenávratně do minulosti, ale zůstává, a dokonce nás předchází, vstupuje do naší vlastní věčnosti.

POSILA PRO KAŽDÉHO Z NÁS
Aby se nám dařilo čas naplňovat, je zapotřebí být ve spojení s tím, který je skutečným pánem času - s Bohem. Plody naší spolupráce s ním zůstávají navěky. A on nám k tomu poskytuje svou proměňující moc.
(Podle knížky „Slova z katedrály – z úvah kardinála Vlka“. Vydalo nakl. Vyšehrad)

Vše, co činí Bůh, zůstává navěky. (Kaz 3,14)



PANE, JE JIŽ POZDĚ
A ONI NEMAJÍ ČAS...

Ježíš uviděl množství lidí a bylo mu jich líto.
Svědčil jim tedy o neodolatelné lásce Boží.
Když se pak schylovalo k večeru, řekli jeho učedníci:
Pane, pošli tyto lidi pryč, je již pozdě a oni nemají čas.

Dejte jim tedy svůj čas vy, řekl jim.
My sami ho nemáme, přiznali.
A to málo, co máme, jak to má stačit zástupům?

Přesto byl mezi nimi jeden,
který měl ještě volných pět termínů
a k tomu dvě čtvrthodiny. Víc nic.

Ježíš tedy s úsměvem vzal do rukou
těch pět termínů a obě čtvrthodiny,
pohlédl k nebi a modlil se.
Pak nechal rozdělit drahocenný čas
z rukou svých učedníků čekajícímu zástupu.
A hle: To málo stačilo pro všechny.

A dále čteme, že užasli.
Viděli, že u Boha je možné to,
co není možné u lidí.

(Podle Lothara Zenettiho)