r. 2005 /Vznik a význam postní doby, praktické kroky, jsme milováni zevnitř, pokání neznamená..., kam nás vede postní doba/

Ve wordu je text ke stažení zde


POSTNÍ DOBA


Stůjte na cestách
a vyhlížejte, ptejte se,
kde je dobrá cesta
a vydejte se po ní
a vaše duše naleznou klid.
(Jer 6,16)



Vznik a význam postní doby

V prvních křesťanských staletích byla postní doba skoro výhradně věnována přípravě katechumenů na slavnostní přijetí křtu, který byl udělován o Velikonocích. Pro ty, kteří již byli pokřtěni, se postní doba stala obdobím obnovy víry a přípravou na obnovu svého křestního slibu. Postní doba je příležitostí obrácení své pozornosti k Bohu, k sobě, ale i k lidem v našem okolí.



PRAKTICKÉ KROKY
V POSTNÍ DOBĚ


Modlitba,
půst,
almužna...



Obrácení k Bohu, k sobě, ke druhým...

Modlitba je cestou k přebývání s Bohem. Je důležitým momentem při naslouchání Bohu. Spojuje nás s ním a skýtá možnost vše důležité v našem životě přezkoumat před jeho tváří.

Půst zdaleka není jen odepřením si jídla. Je zřeknutím se čehokoliv, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející. Tím, čeho se zřekneme, můžeme obohatit potřebného bližního.

Almužna je slovo dnes zastaralé. Ale i dnes vládne mnohdy bolestná nerovnost mezi lidmi. Nerovnost ekonomická, nerovnost co do pocitu štěstí, užitečnosti, lidských kontaktů... Almužna tedy může znamenat: dávat sebe, svůj čas, zájem, trpělivost těm, kteří to potřebují.



BŮH, BOHUDÍK,
VIDÍ DO SRDCE!

Jsme poznáváni
a milováni zevnitř...


Kdyby nás Ježíš znal pouze zvnějšku

Otvírá-li se člověk Ježíšově lásce, dá-li se prodchnout a prozářit jeho světlem, stane se zázrak. Světlo odhalí v srdci člověka všecko nečisté a to se pak promění ve světlo. Kdo Ježíšovi odhaluje své temnoty, dočká se jejich proměny ve světlo.

Kdyby nás Ježíš znal pouze zvnějšku, tak jako zná lékař nemoci svých pacientů, nebyli bychom zcela osvobození od své vnitřní samoty. Jenže on nás zná i zevnitř. Sám prožil to, co prožíváme my. Zná z vlastní zkušenosti, jak lákavá může být ona druhá cesta, která není cestou Boží. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí (Žid 2,18).

Nikdo z nás nezná naše nitro tak dobře jako Ježíš. Je jediný, kdo dokáže proměnit naši temnotu ve světlo.

(Podle Wilfrida Stinissena, z knihy I dnes je den Boží,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství)



POKÁNÍ
NEZNAMENÁ ...

Postní doba je dobou pokání,
neboli obrácení.


Obraťte se a budete žít!

Kdykoliv proroci, Ježíš, či apoštolové vybízejí k pokání, mluví zcela jednoznačně o změně vnitřního smýšlení, o hluboké proměně v srdci. Slovo „srdce“ neznamená v biblické mluvě pouze cit a citovou náklonnost, jak se dnes všeobecně myslí. „Srdcem“ se v Bibli představuje to, co je v hlubinách každého člověka, v jeho nejhlubším nitru.

Nejpodstatnějším prvkem pokání, neboli obrácení, není obrácení své pozornosti na sebe a na své slabosti. Podstatou pokání je obrácení se k Bohu, k jeho láskyplnému vztahu ke každému z nás.

Obrácení znamená: obrátit svou pozornost nejprve k Bohu, který sídlí v srdci každého z nás. Vždyť teprve pod pohledem lásky lze v životě něco budovat a měnit!


Obraťte se a budete žít! (Ez 18,30-32)



KAM NÁS VEDE
POSTNÍ DOBA?

Mnohdy postačí vyvětrat


Vykročit na výzkumnou expedici

Postní doba je nám předložena proto, abychom se zastavili. Ale vzápětí máme vykročit na výzkumnou expedici do vnitřních komnat našeho srdce. Abychom to nevhodné, co najdeme, vystrnadili, zašlé obnovili, bázlivému dodali odvahu. Některé prostory necháme jednoduše vyvětrat, odpočinout si. Říká se: „Když bude včela jenom stále létat od květu na květ a nesedne si, nikdy se nedočkáme medu.“

Omšelému příbytku mnohdy postačí jediné - notně vyvětrat, a opět oživne. Není nutné promýšlet nákladné opravy, často postačí tak málo. S lidskou bytostí tomu bývá dosti podobně. Pokud si na chvíli nesedne, nebude přemýšlet o sobě samém, nikdy skutečnou zbědovanost osobních komnat neodhalí.

Postní doba dokáže vést člověka k samotnému jádru, až na „dno“ lidského nitra, aby v propadlišti sama sebe pocítil pevnou půdu pod nohama.

(Zpracováno podle knihy Pavla Plíška Postní aleluja.)