r. 2012 Co spojuje nevěřící a věřící (Abbé Pierre)

Tento text si též můžete stáhnout k vytištění ve formátu: pdf.

Co spojuje „nevěřící“ a věřící ?

Člověk, kterého věřící nazývají „nevěřící“, je úžasným svědkem naděje. Moje naděje je totiž stejná jako ta, kterou hledá on; já mám jen tu výhodu, že naději pokládám za neomezenou – ani nemoc, ani smrt neznamenají její konec. Podíváme-li se na to, co se skutečně děje každého rána, pak je to tatáž naděje, která nás staví na nohy, tebe, mého bratra nazývaného „nevěřící“, i mě, který se už neodvažuje označit za „věřícího“ – jediné, co mi mé úvahy dovolují říci, je: „Já špatně věřící.“ Nedokážu samozřejmě říci, o co se opírá naděje těch, kteří nevěří. Vím jen jedno: existuje.

Poklad věřícího člověka nazývám radost. Radost z jistoty, že je milován a že se díky své svobodě učí milovat. Křesťané vědí, že Bůh - Láska a evangelia nám umožňují trochu do tohoto tajemství proniknout. Tato láska je jedním ze základních rysů, na kterých se zakládá podobnost člověka a Boha. V Bohu je v plnosti, v každém člověku se teprve rozvíjí.



Neustálá žízeň
po štěstí

Použiji obraz otisku pečetidla ve vosku… Ve vosku mé duše vyhloubil svůj otisk někdo Jiný, Bůh. A tato prohlubeň, to je má potřeba Boha. Tento obraz dobře vystihuje, co denně prožívám. Zdá se mi, že ta prohlubeň v mé duši, kterou tak silně pociťuji, mě doprovází odjakživa; je to neustálá žízeň po štěstí, po radosti, po naplnění. A je těžké s tak absolutní hlubinou v duši žít, ale na druhé straně je v ní i příslib, že Bůh ji naplní. Bez ustání mě doprovází výkřik jednoho přítele z dob mého dospívání: „Ne, to není možné, aby naše cesta, naše skutečná cesta nevedla nikam!“

Díky životním okolnostem, jimiž jsem byl veden sem a tam, jsem pochopil, že v životě křesťana existují tři jistoty: a přece je pravda, že věčný Bůh je láska, a přece je pravda, že jsme milováni, a přece je pravda, že jsme svobodní.

A za ta léta jsem zakusil, že Bůh dokáže být něžný. Bůh svou něhu tisícerým způsobem dává najevo každému, kdo se dá do hledání Boha. Tyto projevy Boží něhy jsou světlem, jsou silou. Důvěřujme! I když si často myslíme, že Boží něha stále nepřichází, přijde vždy dost brzy na to, abychom neztratili odvahu a pokračovali ve své pouti.

Víra na internetu: www.vira.cz


Zpracováno podle knížky „Abbé Pierre: Testament“,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.