Neslavme svátek Vánoc po světsku Nepředstihujme se v nestřídmosti, ale radujme se jinak. - archív citátů

Navigace: Tematické texty V VelikonoceTexty na nástěnky - Velikonoce r. 2012 Velikonoce (Kodet)

r. 2012 Velikonoce (Kodet)

Tento text si též můžete stáhnout k vytištění ve formátu: pdf.

Velikonoce:
vstoupil
do jejich
strachu


Když ustrašení učedníci seděli po ukřižování Ježíše za zavřenými dveřmi, asi celou dobu nemlčeli. Možná vzpomínali – vzpomínali, jak to bylo, když ještě chodili s Pánem po Galileji a Judsku. Jak uzdravoval nemocné, rozmnožoval chléb, oni mu dělali asistenty, poslouchali jeho kázání, dělali mu „ochranku“ před obtížnými lidmi… Ale teď? Co jen s námi bude? Co bude dál, když ho takhle zčista jasna ukřižovali? A on se ani nebránil?! Vypadalo to, že už nic není a nebude, jak bývalo!

A jak se tak vzájemně strachovali, stanul Pán mezi nimi a řekl jim: Pokoj vám. On sám vstoupil do jejich strachu, do jejich obav a uzavřenosti. A věci zdánlivě beznadějné proměnil v něco nového a naprosto netušeného. Živý a vzkříšený Kristus může proměnit i to, co je lidsky beznadějné.



Nebojte se!


Když Ježíš stanul uprostřed vyděšených učedníků v zamčeném večeřadle, neřekl jim: „Jen se dál strachujte – však já sám mám strachu dost!“ Ani se nepřidal k jejich vzpomínání na staré dobré časy. Ani jim neradil: „Přijměte realitu, ty krásné časy už se nevrátí. Občas se potěšte světlou vzpomínkou na mé mocné činy, na mou někdejší přítomnost mezi vámi, ale pochopte, teď už jste na to prostě sami…“ Naopak jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás. Přijměte Ducha svatého!“ (Jan 20,21.22). Náš Bůh není Bohem nostalgických vzpomínek, natož truchli-vého pláče nebo strachů z budoucnosti. Náš Bůh je stále činný a stále nový. Pro něj neexistuje něco ztraceného. To jen my máme tendenci spřádat katastrofické vize o budoucnosti.

Když Ježíš předal Ducha svatého apoštolům, začal konat veliké dílo záchrany a obnovy celého světa. A nás k tomu přizval. Nejde tedy na prvním místě o to, co máme v církvi dělat my, ale co on chce dělat mocí Ducha skrze nás. Jde o to, abychom nezůstali ochromení stát na místě, ale dívali se dopředu. Dívali se s nadějí a touhou na něho, který dává svého Ducha i dnes: „Hle, já dělám věci nové…“ (Iz 43,19).

www.vira.cz/velikonoce


Zpracováno podle knížky Vojtěcha Kodeta „Hledám tvou tvář“,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.


Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 25. 12. 2025, Slavnost Narození Páně, V noci

Iz 9,1-3.5-6; Tit 2,11-14

Komentář k Dar je víc než jakákoli slova. Bůh promluvil tím, že nám dal svého Syna! Podstatou Trojice je vzájemné darování. Já mám být jejím obrazem. A rozdávat se; v rodině, v církvi.:

Zdroj: Nedělní liturgie

Vzpomínám na Vánoce doma

Vzpomínám na Vánoce doma
(25. 12. 2025) Vladimír Grégr (*1902 † 1943) architekt domů na Barrandově, autor designu vlaku Slovenská strela, skaut, křesťan…

Svátek svaté rodiny (neděle po Vánocích)

(25. 12. 2025) Maria, Josef, Ježíš: Svatá Rodina Nazaretská představuje sborovou odpověď na Otcovu vůli: tři komponenty této rodiny si…

Křesťanské vánoce jsou pro vládce nepohodlné

(22. 12. 2025) Vánoce jsou považovány za nebezpečné, protože připomínají, že lidská důstojnost pochází od Boha a nikoliv z rozhodnutí…

Komu letos někdo zemřel,

(20. 12. 2025) potřebuje o Vánocích zvláštní pochopení a (nejen pastorační) péči...

Přímluvy - 4. neděle adventní, cyklus A / 21. 12. 2025

(19. 12. 2025) Bůh naplnil v Kristu dávná proroctví a vede svět ke spáse. S důvěrou ho prosme:

Papež LEV XIV. o knížce, která ovlivnila jeho duchovní život

Papež LEV XIV. o knížce, která ovlivnila jeho duchovní život
(19. 12. 2025) Inspirace a pomoc i pro náš život ve třetím tisíciletí.

Srdce je symbolem celé naší lidskosti, syntézou myšlenek, pocitů a tužeb...

Srdce je symbolem celé naší lidskosti, syntézou myšlenek, pocitů a tužeb...
(18. 12. 2025) Každý z nás máme „srdce“, ba dokonce můžeme říci, že jsme srdce.