r. 2013 Bůh si nepoužívá slavné hvězdy, ale právě ty slabé…

Lidská sebeúcta je velmi zranitelná zejména během dospívání. Tony Campolo mohl zblízka pozorovat, jak nám vědomí hodnoty, kterou máme v Kristu, může dodávat sebedůvěru, když sloužil jako poradce v táboře pro dospívající. Šlo o hocha, který trpěl mozkovou obrnou. Jmenoval se Billy. Ostatní chlapci ho zesměšňovali. Pozorovali, jak se svými nekoordinovanými pohyby kráčí přes volný prostor tábora, pak se seřadili a napodobovali ho. 

Šokující svědectví postiženého

Jednou Tony pozoroval, jak se Billy ptá na cestu. „Ku… kudy… se… jde… k dílně?“ Billy ze sebe pracně vykoktal otázku. Chlapci ho napodobovali: „Dí… dílna… jje… tatámhle…, Billy.“ Pak se rozesmáli. Tony byl rozezlen. Ještě více se ale rozhněval, když se chlapci v Billyho srubu ve čtvrtek ráno rozhodli, že zvolí jednoho ze svého středu, aby vedl modlitbu pro celou skupinu. Uvažoval o tom, jak to asi dopadne, protože hoši si zvolili Billyho. Tony tušil, že touží jen po tom, aby se Billy ocitl vepředu a oni si z něj mohli utahovat. Když se Billy štrachal k pódiu, ozývaly se posměšky. Billymu trvalo snad pět minut, než vyslovil sedm slov: „Ježíš… mě… miluje… a… já… miluji… Ježíše.“ Když skončil, bylo hrobové ticho. Tony se ohlédl a viděl, jak jsou mnozí z posluchačů zasaženi.

Správná sebeúcta není namyšlenost

Pokud správně porozumíme tomu, kým jsme v Kristu, nabýváme sebedůvěry. Toto porozumění nám rovněž brání v pýše, protože si uvědomujeme, že nebeského dědictví nedosahujeme na základě svých vlastních výkonů. Toto dědictví nám vydobyl Kristus. Máme obrovskou cenu, která je dána nikoli tím, kdo jsme, ale tím, komu patříme. Naše sebeúcta tím získává správnou perspektivu.

Správná sebeúcta je něco jiného než namyšlenost. Má-li někdo dostatečnou sebeúctu, je spokojen s tím, kým je, a ví, že jeho hodnota je dána tím, že je stvořen k Božímu obrazu. Proto nemá potřebu dělat dojem na druhé lidi.

Tento text k vytištění v PDF
Se svolením zpracováno podle knihy:
Sharon Jaynesová, Být dobrou mámou, Návrat domů, 2010.
Redakčně upraveno.