Navigace: Tematické texty V Velikonoce Texty na nástěnky - Velikonoce r. 2014 Velikonoce / Bůh nás všechny překvapí

r. 2014 Velikonoce / Bůh nás všechny překvapí

Text k vytištění v PDF ke stažení zde

Velikonoce

Bůh nás všechny překvapí

Za časného jitra, přišly ženy k Ježíšovu hrobu s vonnými mastmi. Nalezly však kámen od hrobu odvalený. Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. A řekli jim: "Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen" (Luk 24,1-6).

Opět se zdálo, že zlo, bezpráví a násilí mají navrch

Ženy s Ježíšem pohřbily jistě i mnohé své naděje. Před časem mu uvěřily. Doufaly v něho. A nyní ho přišly oplakávat jako mrtvého. Opět se zdálo, že zlo, bezpráví a násilí mají navrch. Bůh je ale překvapil: Ježíše vzkřísil. A toto překvapení platí i pro nás!

Potupná smrt na kříži nebyla posledním slovem!

V životě nastávají situace, které by nás musely přivést k zuřivosti, vzpouře nebo uvrhnout do zoufalství, kdybychom stále znovu nezačínali s onou nadějí, která se naplno projevuje při slavení Velikonoční noci: Ježíš žije, vstal z mrtvých, Bůh ho vzkřísil. Potupná smrt na kříži nebyla posledním slovem!

Existuje nový začátek, který přichází i skrze utrpení, smrt a zoufalství…

Existuje nový začátek, který přichází i skrze utrpení, smrt a zoufalství, a který skrze vzkříšení směřuje k novému stvoření. Smíme proto očekávat nová nebesa a novou zemi, kde „Bůh setře každou slzu z očí, kde nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti, protože starý svět pominul“ (srv. Zj 21,4). Tajemství Velikonoc tak dává právo doufat nepřehlednému množství těch, kteří v životě přišli nějak zkrátka.

Co je podstatou velikonočního tajemství?

Je to Ježíšův kříž, nebo je to jeho vzkříšení? Úžasná a osvobozující je zkušenost víry, že podstata kříže a podstata vzkříšení je jedno a totéž. Pro Ježíše zemřít znamenalo úplně náležet Bohu, pustit se bezpodmínečně do Boží náruče .

Naše šance je v umírání

My se také po celý život snažíme odevzdávat Pánu Bohu, ale dokud žijeme, nikdy se nám to nepodaří úplně; vždycky něco podržíme pro sebe. Naše šance je v umírání – tam máme šanci se pustit úplně a beze zbytku, nezbude nám vůbec nic.

Pustit se do Boží náruče

Můžeš to přijmout v zoufalství a beznaději, nihilisticky, a říct si, že nic vlastně nemá smysl, že všechno končí. Nebo se můžeš dobrovolně odevzdat, pustit se do Boží náruče a jednou v životě absolutně důvěřovat.

Se svolením zpracováno podle knihy: Ludvík Armbruster, Tokijské květy, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. www.kna.cz

Témata: Nástěnky - texty Velikonoce

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.