Navigace: Tematické texty V Velikonoce Texty na nástěnky - Velikonoce r. 2014 Velikonoce / Bůh nás všechny překvapí

r. 2014 Velikonoce / Bůh nás všechny překvapí

Text k vytištění v PDF ke stažení zde

Velikonoce

Bůh nás všechny překvapí

Za časného jitra, přišly ženy k Ježíšovu hrobu s vonnými mastmi. Nalezly však kámen od hrobu odvalený. Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. A řekli jim: "Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen" (Luk 24,1-6).

Opět se zdálo, že zlo, bezpráví a násilí mají navrch

Ženy s Ježíšem pohřbily jistě i mnohé své naděje. Před časem mu uvěřily. Doufaly v něho. A nyní ho přišly oplakávat jako mrtvého. Opět se zdálo, že zlo, bezpráví a násilí mají navrch. Bůh je ale překvapil: Ježíše vzkřísil. A toto překvapení platí i pro nás!

Potupná smrt na kříži nebyla posledním slovem!

V životě nastávají situace, které by nás musely přivést k zuřivosti, vzpouře nebo uvrhnout do zoufalství, kdybychom stále znovu nezačínali s onou nadějí, která se naplno projevuje při slavení Velikonoční noci: Ježíš žije, vstal z mrtvých, Bůh ho vzkřísil. Potupná smrt na kříži nebyla posledním slovem!

Existuje nový začátek, který přichází i skrze utrpení, smrt a zoufalství…

Existuje nový začátek, který přichází i skrze utrpení, smrt a zoufalství, a který skrze vzkříšení směřuje k novému stvoření. Smíme proto očekávat nová nebesa a novou zemi, kde „Bůh setře každou slzu z očí, kde nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti, protože starý svět pominul“ (srv. Zj 21,4). Tajemství Velikonoc tak dává právo doufat nepřehlednému množství těch, kteří v životě přišli nějak zkrátka.

Co je podstatou velikonočního tajemství?

Je to Ježíšův kříž, nebo je to jeho vzkříšení? Úžasná a osvobozující je zkušenost víry, že podstata kříže a podstata vzkříšení je jedno a totéž. Pro Ježíše zemřít znamenalo úplně náležet Bohu, pustit se bezpodmínečně do Boží náruče .

Naše šance je v umírání

My se také po celý život snažíme odevzdávat Pánu Bohu, ale dokud žijeme, nikdy se nám to nepodaří úplně; vždycky něco podržíme pro sebe. Naše šance je v umírání – tam máme šanci se pustit úplně a beze zbytku, nezbude nám vůbec nic.

Pustit se do Boží náruče

Můžeš to přijmout v zoufalství a beznaději, nihilisticky, a říct si, že nic vlastně nemá smysl, že všechno končí. Nebo se můžeš dobrovolně odevzdat, pustit se do Boží náruče a jednou v životě absolutně důvěřovat.

Se svolením zpracováno podle knihy: Ludvík Armbruster, Tokijské květy, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. www.kna.cz

Témata: Nástěnky - texty Velikonoce

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!