Navigace: Tematické texty V Velikonoce Texty na nástěnky - Velikonoce r. 2014 Velikonoce / Bůh nás všechny překvapí

r. 2014 Velikonoce / Bůh nás všechny překvapí

Text k vytištění v PDF ke stažení zde

Velikonoce

Bůh nás všechny překvapí

Za časného jitra, přišly ženy k Ježíšovu hrobu s vonnými mastmi. Nalezly však kámen od hrobu odvalený. Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. A řekli jim: "Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen" (Luk 24,1-6).

Opět se zdálo, že zlo, bezpráví a násilí mají navrch

Ženy s Ježíšem pohřbily jistě i mnohé své naděje. Před časem mu uvěřily. Doufaly v něho. A nyní ho přišly oplakávat jako mrtvého. Opět se zdálo, že zlo, bezpráví a násilí mají navrch. Bůh je ale překvapil: Ježíše vzkřísil. A toto překvapení platí i pro nás!

Potupná smrt na kříži nebyla posledním slovem!

V životě nastávají situace, které by nás musely přivést k zuřivosti, vzpouře nebo uvrhnout do zoufalství, kdybychom stále znovu nezačínali s onou nadějí, která se naplno projevuje při slavení Velikonoční noci: Ježíš žije, vstal z mrtvých, Bůh ho vzkřísil. Potupná smrt na kříži nebyla posledním slovem!

Existuje nový začátek, který přichází i skrze utrpení, smrt a zoufalství…

Existuje nový začátek, který přichází i skrze utrpení, smrt a zoufalství, a který skrze vzkříšení směřuje k novému stvoření. Smíme proto očekávat nová nebesa a novou zemi, kde „Bůh setře každou slzu z očí, kde nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti, protože starý svět pominul“ (srv. Zj 21,4). Tajemství Velikonoc tak dává právo doufat nepřehlednému množství těch, kteří v životě přišli nějak zkrátka.

Co je podstatou velikonočního tajemství?

Je to Ježíšův kříž, nebo je to jeho vzkříšení? Úžasná a osvobozující je zkušenost víry, že podstata kříže a podstata vzkříšení je jedno a totéž. Pro Ježíše zemřít znamenalo úplně náležet Bohu, pustit se bezpodmínečně do Boží náruče .

Naše šance je v umírání

My se také po celý život snažíme odevzdávat Pánu Bohu, ale dokud žijeme, nikdy se nám to nepodaří úplně; vždycky něco podržíme pro sebe. Naše šance je v umírání – tam máme šanci se pustit úplně a beze zbytku, nezbude nám vůbec nic.

Pustit se do Boží náruče

Můžeš to přijmout v zoufalství a beznaději, nihilisticky, a říct si, že nic vlastně nemá smysl, že všechno končí. Nebo se můžeš dobrovolně odevzdat, pustit se do Boží náruče a jednou v životě absolutně důvěřovat.

Se svolením zpracováno podle knihy: Ludvík Armbruster, Tokijské květy, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. www.kna.cz

Témata: Nástěnky - texty Velikonoce

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

2 Král 4,8-11.14-16a; Žalm Žl 89,2-3.16-17.18-19; Řím 6,3-4.8-11
Mt 10,37-42

Ztratit život – komu by se chtělo? Ale kdo z lidí ho nakonec neztratí, když jsme všichni smrtelní? Ztratit život zbytečně nebo tak, že ho dokonale prohrajeme, to sotva může být pro někoho životním snem. Ale ztratit život tím způsobem, že ho nalezneme, to je cesta, která nekončí ve slepé uličce. Vypadá to jako útěcha pro temnou skutečnost smrti, kterou si nemůžeme na tomto světě ověřit. Jenže ztrácet život po troškách pro Ježíše, pro bližní, pro dobro druhých můžeme už teď a vlastně celý život. A tak můžeme v každé chvíli a po celý život zakoušet, že to, co v lásce dáme, nám Bůh podivuhodně proměněné vrátí. Potom bude snazší věřit, že to jednou udělá s celým naším životem.