Navigace: Tematické texty O Osobnosti, svatíRůzní Rebeka Rafqa (svátek 23.3.)

Rebeka Rafqa (svátek 23.3.)

Rebeka (Rafqa Pietra Choboq) Ar Rayčsová

* 29. června 1832, Himlaya (Libanon)

† 23. března 1914, Jrabta (Libanon) 

Význam jména Rebeka: okouzluje (muže) krásou (z hebrejštiny)

 

Arabské křestní jméno svaté Rebeky bylo Boutroussyeh, což odpovídá našemu Petruška. Jako řeholnice se jmenovala Rebeka (Rafqa). To bylo jméno její matky, která zemřela, když jí bylo sedm let. Jako jedenáctiletá se stala služkou v jedné libanonské rodině v syrském Damašku. O čtyři roky později se vrátila domů a zjistila, že otec se znovu oženil a že rodina ji chce provdat. K tomu však nedošlo, neboť v roce 1853 vstoupila do ženské kongregace mariamatek (Mariamât, Dcery Mariiny). V klášteře Panny Marie Osvoboditelky ve městě Bifkaya složila v roce 1856 sliby a studovala učitelství. Po studiích se stala katechetkou a učitelkou v horských vesnicích.

Když v roce 1860 zaútočili na libanonské křesťany muslimové a Drúzové z hor, Rebece se podařilo zachránit jedno dítě tak, že ho skryla pod svůj plášť. V roce 1871 se znovu stala novickou. Po zrušení Dcer Mariiných totiž vstoupila do maronitského kláštera svatého Simeona v Aïtou, kde v roce 1872 složila věčné sliby a přijala řeholní jméno Rebeka. Čekalo ji mnoho utrpení: po neúspěšné operaci trpěla velkými bolestmi hlavy a očí, ale každou bolest přijímala s jistotou, že se tak podílí na utrpení Kristově.

Šestadvacet let trpěla v Aïtou a dalších sedmnáct v novém klášteře zasvěceném svatému Josefovi v Jrabtě. Tam také úplně oslepla a ochrnuly jí nohy. Přesto byla šťastná, že jí slouží alespoň ruce a může plést. Už za jejího života se o ní mluvilo jako o světici, a když zemřela, stala se známou v celém Libanonu. Její kanonizační proces začal roku 1925 a skončil v roce 2001, kdy ji Jan Pavel II. svatořečil. Její tělo spočívá v kostele jejího kláštera.


Se svolením zpracováno podle knihy: Svatí na každý den I.,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.

Další prameny:

Čtení z dnešního dne: Sobota 4. 7. 2026, Sobota 13. týdne v mezidobí

Am 9,11-15;

Komentář k Mt 9,14-17: Ježíš se dokázal přiznat k člověku, který měl jako celník nevalnou pověst. Chci se to také naučit, a tím zlidštit instituce a společnost, ve které žiji.

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)
(4. 7. 2026) svátek 5.7.

Přímluvy na neděli - slavnost Sv. Cyrila a Metoděje 5.7.2026

(3. 7. 2026) Svatí Cyril a Metoděj přinesli našim předkům radostnou zvěst evangelia. Připojme se nyní svou modlitbou k jejich misii,…

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

Svatý Prokop (svátek 4.7.)
(3. 7. 2026) (* Chotouň asi 970  + Sázava 25.3.1053)

Svátek sv. Tomáše (3.7.)

Svátek sv. Tomáše (3.7.)
(2. 7. 2026) "Má-li někdo pochybnosti, není nenormální..."

Pět dní v Brně, které mění srdce i život - Konference Charis (st. 8.7. – ne 12.7. 2026)

Pět dní v Brně, které mění srdce i život - Konference Charis  (st. 8.7. – ne 12.7. 2026)
(1. 7. 2026) Věta z knihy Přísloví „Především chraň své srdce, neboť z něj vychází život“ je letos průvodním mottem…

Sv. Cyril a Metoděj - texty na nástěnky

(1. 7. 2026) Naízíme vám několik textů na nastěnky k tématu sv. Cytril a Metoděj. Texty jsou již nasázené a je možné si je stáhnout…

Petr a Pavel (svátek 29.6.)

Petr a Pavel (svátek 29.6.)
(28. 6. 2026) Petr a Pavel / dva sloupy církve / rybář a učenec / skála a učitel pohanů / oba ukazují svou lásku ke Kristu svým…