Navigace: Tematické texty O Osobnosti, svatíRůzní Rebeka Rafqa (svátek 23.3.)

Rebeka Rafqa (svátek 23.3.)

Rebeka (Rafqa Pietra Choboq) Ar Rayčsová

* 29. června 1832, Himlaya (Libanon)

† 23. března 1914, Jrabta (Libanon) 

Význam jména Rebeka: okouzluje (muže) krásou (z hebrejštiny)

 

Arabské křestní jméno svaté Rebeky bylo Boutroussyeh, což odpovídá našemu Petruška. Jako řeholnice se jmenovala Rebeka (Rafqa). To bylo jméno její matky, která zemřela, když jí bylo sedm let. Jako jedenáctiletá se stala služkou v jedné libanonské rodině v syrském Damašku. O čtyři roky později se vrátila domů a zjistila, že otec se znovu oženil a že rodina ji chce provdat. K tomu však nedošlo, neboť v roce 1853 vstoupila do ženské kongregace mariamatek (Mariamât, Dcery Mariiny). V klášteře Panny Marie Osvoboditelky ve městě Bifkaya složila v roce 1856 sliby a studovala učitelství. Po studiích se stala katechetkou a učitelkou v horských vesnicích.

Když v roce 1860 zaútočili na libanonské křesťany muslimové a Drúzové z hor, Rebece se podařilo zachránit jedno dítě tak, že ho skryla pod svůj plášť. V roce 1871 se znovu stala novickou. Po zrušení Dcer Mariiných totiž vstoupila do maronitského kláštera svatého Simeona v Aïtou, kde v roce 1872 složila věčné sliby a přijala řeholní jméno Rebeka. Čekalo ji mnoho utrpení: po neúspěšné operaci trpěla velkými bolestmi hlavy a očí, ale každou bolest přijímala s jistotou, že se tak podílí na utrpení Kristově.

Šestadvacet let trpěla v Aïtou a dalších sedmnáct v novém klášteře zasvěceném svatému Josefovi v Jrabtě. Tam také úplně oslepla a ochrnuly jí nohy. Přesto byla šťastná, že jí slouží alespoň ruce a může plést. Už za jejího života se o ní mluvilo jako o světici, a když zemřela, stala se známou v celém Libanonu. Její kanonizační proces začal roku 1925 a skončil v roce 2001, kdy ji Jan Pavel II. svatořečil. Její tělo spočívá v kostele jejího kláštera.


Se svolením zpracováno podle knihy: Svatí na každý den I.,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.

Další prameny:

Čtení z dnešního dne: Úterý 17. 3. 2026, Úterý 4. postního týdne

Ez 47,1-9.12;

Komentář k Jan 5,1-3a.5-16: Skoro čtyřicet let byl tento nemocný ponechán sám sobě. Dle svých slov neměl nikoho, kdo by mu pomohl. A „pravověrní“ dokážou jen kritizovat, že mu Pán pomohl zrovna v sobotu!

Zdroj: Nedělní liturgie

Velikonoce

Velikonoce
(23. 3. 2026) Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota; velikonoční noc (vigilie), příběh Velikonoc.

Svatý Josef (svátek 19.3.)

(17. 3. 2026) Svatý Josef je světec, o kterém se mnoho nemluví, ačkoli jeho role v životě Ježíše Krista je naprosto zásadní. Anebo se…

Den sv. Patrika (17.3)

(16. 3. 2026) Pro našince je velkolepá oslava, spojená se svátkem sv. Patrika, možná trochu nepochopitelnou podívanou, která však má…

Jiří Grygar (* 17. 3. 1936)

Jiří Grygar (* 17. 3. 1936)
(16. 3. 2026) Český astronom a astrofyzik, významný popularizátor vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a víry, za což…

Karikatury pokory

(14. 3. 2026) Pokora byla často nesprávně chápána. Ve světě mělo toto slovo téměř vždy negativní význam. Někteří filozofové viděli v…

Přímluvy - 4. neděle postní, cyklus A 15. 3. 2026

(13. 3. 2026) Bůh je schopen proměňovat lidskou bídu a uzdravit nás[1]. Upněme k němu svoji pozornost s důvěrou a prosme:

Kurz evangelizace v Brně - od 18.4.2026

Kurz evangelizace v Brně - od 18.4.2026
(12. 3. 2026) Toužíte sdílet s okolím svou víru a nevíte jak? Chcete předávat druhým radostnou zvěst evangelia  a nejste si…