Kdyby Bohu bylo naše utrpení lhostejné,  nevstoupil by do lidského života,  - archív citátů

Navigace: Tematické texty O Osobnosti, svatíRůzní Rebeka Rafqa (svátek 23.3.)

Rebeka Rafqa (svátek 23.3.)

Rebeka (Rafqa Pietra Choboq) Ar Rayčsová

* 29. června 1832, Himlaya (Libanon)

† 23. března 1914, Jrabta (Libanon) 

Význam jména Rebeka: okouzluje (muže) krásou (z hebrejštiny)

 

Arabské křestní jméno svaté Rebeky bylo Boutroussyeh, což odpovídá našemu Petruška. Jako řeholnice se jmenovala Rebeka (Rafqa). To bylo jméno její matky, která zemřela, když jí bylo sedm let. Jako jedenáctiletá se stala služkou v jedné libanonské rodině v syrském Damašku. O čtyři roky později se vrátila domů a zjistila, že otec se znovu oženil a že rodina ji chce provdat. K tomu však nedošlo, neboť v roce 1853 vstoupila do ženské kongregace mariamatek (Mariamât, Dcery Mariiny). V klášteře Panny Marie Osvoboditelky ve městě Bifkaya složila v roce 1856 sliby a studovala učitelství. Po studiích se stala katechetkou a učitelkou v horských vesnicích.

Když v roce 1860 zaútočili na libanonské křesťany muslimové a Drúzové z hor, Rebece se podařilo zachránit jedno dítě tak, že ho skryla pod svůj plášť. V roce 1871 se znovu stala novickou. Po zrušení Dcer Mariiných totiž vstoupila do maronitského kláštera svatého Simeona v Aïtou, kde v roce 1872 složila věčné sliby a přijala řeholní jméno Rebeka. Čekalo ji mnoho utrpení: po neúspěšné operaci trpěla velkými bolestmi hlavy a očí, ale každou bolest přijímala s jistotou, že se tak podílí na utrpení Kristově.

Šestadvacet let trpěla v Aïtou a dalších sedmnáct v novém klášteře zasvěceném svatému Josefovi v Jrabtě. Tam také úplně oslepla a ochrnuly jí nohy. Přesto byla šťastná, že jí slouží alespoň ruce a může plést. Už za jejího života se o ní mluvilo jako o světici, a když zemřela, stala se známou v celém Libanonu. Její kanonizační proces začal roku 1925 a skončil v roce 2001, kdy ji Jan Pavel II. svatořečil. Její tělo spočívá v kostele jejího kláštera.


Se svolením zpracováno podle knihy: Svatí na každý den I.,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.

Další prameny:

Čtení z dnešního dne: Sobota 17. 10. 2026, Památka sv. Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka

Ef 1,15-23;

Komentář k Ef 1,15-23 : Sounáležitost s Ježíšem a s jeho církví, to jsou rysy dospělého křesťanství. Nikoli snad jen pěstování soukromé zbožnosti.

Zdroj: Nedělní liturgie

Polák proti totalitě: P. Jerzy Popiełuszko († 19. 10. 1984)

Polák proti totalitě: P. Jerzy Popiełuszko († 19. 10. 1984)
(17. 10. 2026) V období výjimečného stavu dodával polský kněz Jerzy Popiełuszko svým krajanům sílu a naději. Na jeho mše se sjížděli…

Stanislav Přibyl: Samota léčí, osamělost bolí / video na youtube

Stanislav Přibyl:  Samota léčí, osamělost bolí / video na youtube
(16. 10. 2026) Zamyšlení pražského arcibiskupa nad rozdílem mezi osamělostí a samotou.

Nedělní liturgické přímluvy / 29. neděle v mezidobí, cyklus A / 18. 10. 2026

(16. 10. 2026) Apoštol Pavel píše: „Stále si vás připomínáme ve svých modlitbách.“ Podobně jako on svěřme Bohu lidi blízké…

Výstava NADĚJE JE NAŠE SÍLA - Církev v době normalizace na fotografiích Státní bezpečnosti

Výstava NADĚJE JE NAŠE SÍLA - Církev v době normalizace na fotografiích Státní bezpečnosti
(16. 10. 2026) 15.–28. října 2026, Mladotův dům, Pražský hrad

Duchovní obnova „Po stopách Medžugorje“ 6.–7. listopadu 2026

Duchovní obnova „Po stopách Medžugorje“ 6.–7. listopadu 2026
(14. 10. 2026) V Duchovním centru ve Vranově u Brna se uskuteční obnova organizace Mary’s Meals „AD FONTEM – K…

Svatý, který je smutný, je smutný svatý (Terezie z Avily)

Svatý, který je smutný, je smutný svatý (Terezie z Avily)
(14. 10. 2026) Opravdová svatost s sebou nese radost.

Misijní neděle

Misijní neděle
(13. 10. 2026) Misijní neděle, resp. Světový den misií se připomíná každý rok předposlední říjnovou neděli