Redemptor hominis

Ježíš Kristus vychází člověku vstříc v každé době, i dnešní, stejnými slovy : "Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.
(č. 12, str. 28)
Během tolika staletí a pokolení, počínaje již od dob apoštolů, není to snad sám Ježíš Kristus, který již tolikrát stanul po boku lidí souzených pro pravdu a šel i na smrt s lidmi, které pro pravdu odsoudili? Což snad přestává být mluvčím a obhájcem lidí žijících "v duchu a v pravdě"? Stejně jako je mluvčím a obhájcem před svým Otcem, je jím i pokud jde o lidské dějiny. A církev ze své strany, přes veškeré slabosti, které tvoří součást jejích lidských dějin, nepřestává následovat toho, jenž prohlásil: "Ale nastává hodina - ano, už je tady - kdy opravdoví (Boží) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec se vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě. (Jan 4,23n.)
(čl 12, str. 29)

Ve světle posvátného učení 2. vatikánského koncilu vyvstává tedy před námi církev jako společenská nositelka odpovědnosti za Boží pravdu. S hlubokým pohnutím nasloucháme slovům samotného Krista: "A (přece) slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal." V tomto výroku našeho Učitele přece zaznívá ona odpovědnost za zjevenou pravdu, která je "vlastnictvím" samého Boha, jestliže dokonce i on, "jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově" (Jan 1,18), když předává dále tuto pravdu jako prorok a učitel, pokládá za nutné zdůraznit, že přitom zůstává naprosto věrný jejímu Božímu zdroji.
(čl. 19, str. 51)

...stali jsme si účastnými na tomto poslání Krista-proroka a mocí tohoto posláníspolu s ním sloužíme v církvi Boží pravdě. Odpovědnost za tuto pravdu znamená, že ji také máme milovat, snažit se ji přesněji pochopit, tak, abychom se s ní důvěrně seznámili my sami a seznámili s ní i ostatní, a to v celé její spasitelné síle, lesku a záři, v celé její hloubce a zároveň i prostotě. Tato láska a tato touha pochopit pravdu musí spolu kráčet ruku v ruce, jak to potvrzují i příklady světců. Skutečné a ryzí světlo, které vyzařuje Boží pravdu a přibližuje i samou skutečnost Boha, je více osvítilo proto, že tuto pravdu přijímali s úctou a láskou, zejména s láskou ke Kristu, živému Slovu Boží pravdy a zároveň i s láskou k jejímu lidskému vyjádření v evangeliu, tradici, teologii.
(č. 19, str. 52)

Jako v minulých obdobích, tak i dnes - a dnes snad ještě více - teologové a všichni vědci v církvi jsou povolání k tomu, aby uváděli v soulad lidskou moudrost a zjevenou pravdu...
(čl.19, str. 53)
/ Redemptor hominis/