Růže a ropucha

Byla jednou jedna rudá růže, která se cítila báječně, protože věděla, že je nejkrásnější růže z celé zahrady.

Jednoho dne si uvědomila, že si ji lidé prohlížejí jen zpovzdálí. Všimla si, že vedle ní stále sedává velká tmavá ropucha, a proto se k růži nikdo nepřiblížil, aby ji obdivoval zblízka.

Rozhořčeně ropuše přikázala, aby okamžitě zmizela. Ropucha jí poslušně odvětila:
„Pokud si přeješ, tak odejdu.“

Po krátké době se ropucha opět ocitla v blízkosti růže a velmi ji překvapilo, když ji spatřila úplně zvadlou bez listí a okvětních lístků.

Řekla jí: „Vydáš moc špatně. Co se ti stalo?“

Růže odpověděla: „Ode dne, kdy jsi odešla, mě užírají mravenci a ztratila jsem svou dřívější podobu.“

Ropucha jí krátce odvětila: „Když jsem stávala vedle tebe, těmito mravenci jsem se živila, a proto jsi byla z celé zahrady nejkrásnější.“

_____________________________

Náměty k zamyšlení:

1. Co může znamenat to, když ze života vyloučím vše, co mi připadá neestetické?

2. Často je pro nás důležité, aby naši hodnotu někdo potvrdil, a nevnímáme, že máme hodnotu sami o sobě.

3. Existují situace a lidé, kteří mi připadají oškliví. Ale ne vždy vše ošklivé musí být zároveň špatné. 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Jose Carlos Bermejo, Vlídné příběhy,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno