Otevřená nebesa osvěcují mé životní putování. Když se zahledím do těchto zářivých nebes, dostávám odvahu  - archív citátů

Navigace: Tematické texty V VelikonoceDelší texty Růže od Piláta… (Povídka Petra Plaňanského)

Růže od Piláta… (Povídka Petra Plaňanského)

Pilát byl zvláštní pán. Už jenom ten věk – přes osmdesát let – byl zarážející. Snažil se udržovat si kondici. A tak se každý den prošel venku – na čerstvém vzduchu – jak sám říkával. V noci, nebo spíš k ránu, toho už moc nenaspal. Sice byl skoro hluchý, ale stěžoval si na šumění v uších, které ho budilo.

Když jsme se potkali, nikdy se mě nezapomněl zeptat, jak se mi daří. A také se svěřil, jak se mu líbí, že po světě běhá tolik krásných ženských. Ale už to prý není nic pro něj. Byl vlastně tak trochu podivín a samotář ten Pilát. Občas ho sice navštěvovala dcera s vnučkou, ale nejraději byl sám. Sám se svými vzpomínkami na chrabré mládí. Ještě před svítáním brouzdával po dvoraně a hovořil sám k sobě. Tak jsem ho, spěchajíc za svými povinnostmi, potkával nejčastěji. A když jsem ho ve dvoraně snad několik dní nepotkal, mohl jsem si být jist, že odjel za příbuznými na letní byt.

Poslední dobou byl hodně nemocný: vážné nachlazení, pak také několikrát upadl a zlomil si ruku a později i nohu. I přesto nikdy nepřestal mít chuť zastavit mě na kus slova, kdykoli jsem spěchal přes dvoranu. Pokoušel jsem se mluvit o Ježíši. Samozřejmě, že ho znal. Ale o lidech okolo něj neměl příliš valného mínění: ani o těch prostých ani o kněžích. Inspirován našimi hovory odcházel na rtech s otázkou, která se neustále pídila po tom, co je vlastně pravda.
Poslední zimu (tenkrát jsem netušil, že je jeho zimou poslední) mi ještě jednou pomohl shrabovat sníh, který v noci náhle padl na město. Prý stejně nemohl spát a také ví, že dvěma lidem práce rychleji ubývá. Stejně si dnes myslím, že spíš tušil blížící se odchod a nechtěl být prostě sám.

Přišlo jaro a on vážně onemocněl. Neviděl jsem ho řadu týdnů a neměl jsem, kde se na něj vyptat. Pak se náhle koncem června objevil. Zavolal mě k sobě na audienci. Vystoupal jsem z dvorany po těch několika mramorových schodech, abych dostal dva kbelíky plné nádherných růží. ”Ty jsou na rozloučenou pro vás a vaši pani. Já vím, že odjela na léto pryč, ale vezměte to s sebou a pozdravujte ji. Měl jsem vás rád. A vidíme se dnes jistě naposledy.” Audience skončila. Zmateně jsem odcházel. Za dva či tři týdny mi jeho dcera přinesla smutné oznámení – zemřel.

Jsem asi jeden z mála lidí, který s Pilátem vedl rozhovory o Ježíši. Ale zatímco ten Pilát z Pontu daroval na rozloučenou Ježíši Kristu bičování, korunu z trní a ukřižování, můj Pilát mi daroval náruč malých, jako krev tmavých, růží…

Když se tak nad tím zamyslím, tak jsem Piláta vlastně měl rád. Pravda, byl trochu podivín a rád se někdy napil, ale celkem to byl zajímavý, snad i dobrosrdečný, člověk – ten můj Pilát.
Někdy se v modlitbě ptávám Boha, co o těch druhých lidech vlastně víme…?

Ze zápisníku Petra Plaňanského

(původně psáno pro Život víry 5/2001,informace o tomto časopise na www.kmspraha.cz)


Témata: Velikonoce

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; Žalm 116; Řím 8,31b-34
Mk 9,2-10

Okamžik Kristova proměnění na hoře popisují všechna tři synoptická evangelia. Jde tedy o zásadní moment. Ježíš vede apoštoly od úžasu nad zázraky a mocnými činy ke skutečné víře. Jak jen mohou přijmout a opřít se vírou o to, že je skutečně Boží Syn, který přináší spásu každému člověku? Zůstanou věrnými i v okamžiku jeho smrti na kříži? Pán jim nabízí zážitek, dech beroucí situaci, kdy sám stojí uprostřed (!) největších postav Starého zákona a dějin Izraele. A dokonce zaslechnou znovu hlas Boha Otce. Naše víra má své kroky a etapy. Patří k ní zážitky. Ale také situace v Getsemanech, u kříže nebo etapy pouště. Ale cílem všech těchto momentů je živý vztah s Bohem.

Zdroj: Nedělní liturgie

Proti komunismu, nacismu a jakékoliv totalitě lze bojovat i jinak než mečem

(25. 2. 2024) V nacistickém kriminále jsem si uvědomil, že mezi Hitlerem a Stalinem je ještě třetí perspektiva, třetí možnost –…

25.2.1950 zemřel komunisty umučený kněz Josef Toufar

(24. 2. 2024) Žádný člověk není bezvýznamnou figurkou na šachovnici Boží.

Händel - výročí narození (* 23. února 1685)

(22. 2. 2024) Tělnatý, cholerický a věřiteli pronásledovaný skladatel přinesl přese všechno skvělé plody...

Stolec svatého Petra (22.2.)

Stolec svatého Petra (22.2.)
(21. 2. 2024) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a…

Co je důležitější než půst? / k poslechu

Co je důležitější než půst? / k poslechu
(16. 2. 2024) „Zaměření na druhé je důležitější než půst.“

DOPORUČUJEME NOVOU KNIHU, průvodce postem a Velikonocemi na každý den

DOPORUČUJEME NOVOU KNIHU, průvodce postem a Velikonocemi na každý den
(15. 2. 2024) Průvodce postní a velikonoční dobou – od Popeleční středy až po slavnost Seslání Ducha Svatého

15.2. - památka 14 pražských mučedníků - Bl. Bedřicha Bachsteina a druhů

15.2. - památka 14 pražských mučedníků - Bl. Bedřicha Bachsteina a druhů
(14. 2. 2024) 15. února 1611 bylo v klášterním kostele Panny Marie Sněžné v Praze umučeno 14 františkánů. 


Konference Jak slyšet Boží hlas s Petem Greigem 
22. – 23. 3. 2024 v Praze.