Různé

Camus nedoufá v budoucnost - proto chce přetvářet přítomnost: „Opravdová velkodušnost vzhledem k budoucnosti záleží v tom, že se všechno dá přítomnosti.“ /L´homme révolté, Paříž 1951, s. 376/
(Vladimír Boublík: Setkání s Ježíšem, Křesťanská akademie, Řím 1970, 216)

+

Dnes můžeme dobře pozorovat, jak neradostným se stal svět bez Boha. Velká radost vzniká proto, že existuje velká láska, a to je stěžejní výpověď víry. Ty jsi stále milován. Proto se křesťanství zpočátku šířilo převážně mezi slabými a trpícími.

…
Tvrzení, že snazší je nevěřit, je relativní. Snad je to snadnější v tom smyslu, že je snadné uvolnit se z vazeb víry a říci: Nebudu se namáhat, mě to obtěžuje, odložím to. Toto první rozhodnutí je možná snadné. Ale žít s takovým rozhodnutím už vůbec tak jednoduché není. Žít bez víry znamená, že člověk se ocitne v nihilistickém stavu a že si pak přece jen hledá opěrné body. Život bez víry je složitý. To můžeme vidět i na filozofii nevěry u Sartra, Camuse a dalších.
Akt přijetí víry je možná zpočátku složitý, avšak v okamžiku, kdy mě víra skutečně zasáhne se svým "raduj se", má v sobě obrovskou vnitřní lehkost. Nesmíme tedy pouze jednostranně zdůrazňovat potíže. Mluvíme-li o tom, jak snadné je nevěřit a jak těžké je věřit, pohybujeme se v různých rovinách. I nevěra má svou velkou tíhu, která je podle mého názoru větší. Víra člověku přináší také ulehčení.
(Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí (otázky kladl Peter Seewald), Portál, Praha 1997, 22)

+

Autor vztahuje první část Ježíšova podobenství o posledním soudu nad „národy“ - na pohany. Oni mohli jednat dobře, aniž o tom věděli - „Kde jsme tě viděli....“
(Jean Marie Lustiger: Zvolil som si Boha (otázky kladli Jean-Louis Missika a Dominique Wolton), bez tiráže, 284)

+

Smrtí Boha se myslí, že Bůh je potud mrtvý, že z víry v něho nevycházejí žádné impulsy určující život a dějiny, že už není přítomen jako živá skutečnost v našem životě a že výpovědi víry se už nedotýkají skutečných problémů a zkušeností lidí: nesouvisí už s žádnou otázkou, a proto se už nepociťují jako výzva. Odtrženost víry od lidské zkušenosti je proto jedním z největších problémů současného hlásání víry a současné teologie. Tato odtrženost je důvodem, proč mnozí pokládají za mrtvého nejen Boha, ale i otázku po něm. Hledající ateista, jehož srdce je nepokojné dokud nespočine v Bohu (Augustin), je v pastorální praxi už jen výjimka (K. Rahner).
(Walter Kasper: Uvedení do víry, Řím Křesťanská akademie 1987 , s. 13)

+

Církev je tak trochu v postavení starozákonních Židů, kteří putovali s tajemstvím své smlouvy uprostřed okolních modloslužebných pohanů.
(André Frossard: Ptali jste se na Boha, Praha, Portál, 1992, s. 79)